Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

kapitola/8

Hory se ježily v matném světle končící zimy jako ohromné odlomky pazourku bez jakýchkoli stromů. Údolí v hloubce se táhlo do dáli a na holou zemi dopadal jemný, prastarý stín. Vítr vál bez chvatu, klidně a jistě, jako kdyby věděl, že nakonec pronikne vším, všechno rozruší a smete – lidi, obydlí, půdu a posléze i černou masu hor, až nezbude vůbec nic. Vítr přicházel ze Sibiře a nic nemohlo zastavit jeho ničivý postup.

Damon odstoupil od obloukového výklenku ve stěně a posadil se. Nohy měl ztuhlé mrazem a záda a stehna se mu třásla z dlouhého výstupu. V rohu holé a úzké místnosti, což byla vlastně jeskyně se dvěma kamennými stěnami vztyčenými proti svahu, seděla skupinka mužů sehnutých nad zmačkaným kusem papíru. List byl posetý rýžovitými písmenky a značkami a jemnými zvlněnými čarami. Damon se unaveně usmál a zaposlouchal se. Kromě hovoru se v přístřešku nic neozývalo. Ať už se člověk ocitl kdekoli a v jakékoli chvíli, v Arbele, Agincourtu nebo u potoka Antietam, válka se vždy rozpadne na skupinky mužů, kteří se někde uprostřed špíny krčí nad mapou a tiše se radí. Vzpomněl si na statek u Brigny, na ničivou kulometnou palbu a panující vedro. Ale tihle muži, kteří seděli kolem, urazili ostrým pochodem nějakých sedmdesát kilometrů nejkrutější zemí, jakou kdy spatřil, dokud v prudkém mrazu nenašli tenhle nehostinný koutek; více než čtyřiadvacet hodin už nejedli nic teplého. Byl nejtepleji oblečený voják v místnosti a přesto byl promrzlý na kost.

Lin Co-chan hovořil tichým naléhavým hlasem. Na jeho úzké, unavené tváři se rýsovala ohromná agilní ústa a těžké černé obočí ŕ la Groucho Marx, které se při řeči zvláštně pohybovalo; oči mu nervózně těkaly. Měl na sobě prostou vojenskou uniformu bez hodnostního označení. Feng Po-čou ho poslouchal v tureckém sedu, nehybný jako buddhistická soška. Když položil otázku, Lin prstem klikatě přejel po mapě. Feng přikývl a stařec se skřítkovským obličejem, kterému říkali Lao Kchou, starý pes, cosi chraplavě zamumlal; přes nos a tvář se mu táhla jizva, která v mrazu zmodrala. Damon soustředěně naslouchal, až ho z námahy bolela hlava, ale začal chápat – anebo mu to tak alespoň připadalo. Fengův oddíl měl simulovat útok na Wu-tchaj z východu, přitáhnout na sebe palbu, odpoutat se a vylákat japonskou jednotku ven z města do údolního oblouku Jen-tche. Ve stanovené chvíli měl Lin napadnout vesnici s hlavním vojem ze severozápadu, zničit oslabenou posádku, přejít Sianskou železnici čtyři míle pod městem a vydat se k severozápadu k Tchung-jen-tcho. Cosi v tom smyslu. Ale písek v soukolí představovala japonská jednotka, která postupovala k Wu-tchaj od jihu…

Kchun nan,“ řekl ostře Feng a Damon bezděky přikývl. Nepochybně to bylo těžké, o tom není sporu. Znělo to šíleně – měli jen sto dvacet vojáků a scházely jim těžké zbraně. Ale každopádně se tvářili, že to zkusí.

Lin začal mluvit ještě naléhavěji. Nezvedl hlas, ale jeho výraz říkal vše. Damon zachytil podstatná jména: zdravotnický materiál, léky, munice. Byla to ohromná a vzácná příležitost, dokud se sem nedostane nepřátelská jednotka a akci nepřekáží. Feng nic neřekl, jen si odplivl na tvrdou jílovou podlahu. Úloha, kterou mu přisoudili, ho zjevně netěšila a Damon přesně věděl, z čeho má strach: z té chvíle, kdy bude muset přerušit kontakt a vyrazit poklusem vzhůru po jednom z těch strašlivě obnažených svahů, krytý jen dvěma vysoce nespolehlivými samopaly. Fengův pohled utkvěl na Damonovi a ten se odvrátil. Ve válce je vždycky všechno stejné, monotónně a krutě stejné: jeden muž říká druhému, že ta výprava je důležitá, že má dobré, ne-li skvělé vyhlídky a tak dále, zatímco podřízený netečně naslouchá a uvědomuje si, že k té akci dojde, že k ní možná musí dojít, ale stále chabě doufá, že ji možná odloží, zruší, zapomenou. Třeba přijde lavina nebo zemětřesení, potopa nebo ničivá vlna. Ale ničivé vlny se v hloubce provincie Šan-si nevyskytují: Žluté moře je vzdálené přes šest set kilometrů a střecha světa nedaleko…

(...)

 

(Anton Myrer, Jednou orel)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist