Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
8
VESMÍR: Jsou dva typy vesmíru: a) něco, co obsahuje nic, a b) nic, obsahující všechno. Je to to, co vám zůstane, když už nic jiného nemáte. Není tam žádný vzduch ani gravitace, což je to, co lidi přidržuje u věcí. Nebýt vesmíru, všechno by bylo na jednom místě. Je zkonstruován tak, aby v něm byly DRUŽICE, RAKETOPLÁNY, PLANETY A LOĎ.
Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,
autor Angalo de Galanterie
Po nějaké chvíli, když se země přestala chvět, se nomové posbírali a oslepeně po sobě mžourali.
„!“ řekl Gurder
„Co?“ zeptal se Masklin. Vlastní hlas mu zněl vzdáleně a tlumeně.
„?“ řekl Gurder.
“?“ zeptal se Angalo.
„?“
„Co? Já tě neslyším! Slyšíš ty mě ?“
„?“
Masklin viděl, že se Gurderovy rty pohybují. Ukázal si na uši a zavrtěl hlavou.
„My jsme ohluchli!“
„?“
„?“
„Ohluchli jsme.“ Masklin vzhlédl.
Dým se jim převaloval nad hlavami a z něho stoupal rychle - i na nomské vysokorychlostní smysly - dlouhý, narůstající mrak s ohněm na špičce. Hluk opadl na něco pouze velmi hlasitého a potom náhle zanikl.
Masklin si strčil prst do ucha a zavrtěl jím.
Nepřítomný zvuk nahradilo strašné syčení ticha.
„Poslouchá mě někdo?“ odvážil se zeptat. „Slyší mě někdo?“
„Tohle,“ řekl Angalo, a jeho hlas zněl rozmazaně a nepřirozeně klidně, „bylo pořádně nahlas. Myslím, že moc hlasitějších věcí už neuslyšíme.“
Masklin přikývl. Cítil se jako po pořádném výprasku.
„V tom se ty vyznáš, Angalo,“ odpověděl mdle. „Lidé na nich létají, nebo ne?“
„No ano. Rovnou nahoru.“
„Nikdo je k tomu nenutí?“
„É. Myslím, že ne,“ řekl Angalo. „Myslím, že v té knize se říkalo, že spousta lidí to chce dělat.“
„Oni to chtějí ?“
Angalo pokrčil rameny. „To se tam říkalo.“
Na konci vějíře bílého kouře byla už jenom vzdálená tečka.
Masklin se na ni díval.
My jsme se museli zbláznit, pomyslel si. Jsme malincí a tohle je veliký svět a my se nikdy nedovíme dost o místě, kde jsme, než se vydáme někam jinam. Tenkrát aspoň, když jsem bydlel v díře, znal jsem všechno, co jsem měl znát o životě v díře, a teď utekl rok a já jsem na nějakém strašně vzdáleném místě, že ani nevím, jak je daleko, a koukám se, jak něco, co nechápu, letí někam tak vysoko, že tam není žádné dole. A nemůžu se vrátit. Musím dojít na konec, ať se děje co se děje, protože se nemůžu vrátit. Já nemůžu ani přestat.
Tak tohle myslela Grimma těmi žábami. Jakmile věci poznáte, jste někdo jiný. Nemůžete si pomoci.
Pohlédl dolů. Něco postrádal.
Věc…
Utíkal nazpět, cestou kudy přišli.
Černá krychlička byla tam, kde ji nechal. Tykadla se zasunula dovnitř a žádná světýlka nesvítila.
„Věci?“ oslovil ji nejistě.
Jedno červené světýlko se slabě rozsvítilo. Masklinovi byla najednou zima navzdory vedru kolem.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů