Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 25.

Pátek. Náboženské vytržení.

„To vy tady bydlíte?“ zeptal se Harry zmateně.

Zmateně proto, že podoba byla tak do očí bijící, že když otevřela a on jí pohlédl do bledé staré tváře, trhl sebou. Ty oči. Byl v nich přesně tentýž klid, totéž teplo. Především ty oči. Ale i hlas, jímž potvrdila, že je Olaug Sivertsenová.

„Policie,“ předložil jí služební průkaz.

„Aha. Doufám, že se nic nestalo?“

V síti jemných linií a vrásek se jí objevil starostlivý výraz. Harry si pomyslel, že si musí dělat starosti kvůli někomu jinému. Možná si to pomyslel kvůli té podobě, kvůli tomu, že i ona si vždycky dělala starosti kvůli jiným.

„Kdepak,“ prohlásil automaticky a podepřel tu lež tím, že důrazně zavrtěl hlavou. „Můžeme jít dál?“

„Samozřejmě.“

Otevřela a ustoupila. Harry a Beáta vešli. Harry zavřel oči. Byla tu cítit dezinfekce a staré oblečení. Samozřejmě. Když oči opět otevřel, dívala se na něj stará dáma s udiveným úsměvem. Harry ho opětoval. Nemůže přece vědět, že čekal objetí, pohlazení po hlavě a šeptavý hlas říkající, že dědeček čeká na něj a na Ses v obýváku s dobrotami.

Dovedla je do obývacího pokoje, ovšem tam nikdo neseděl. Pokoj – nebo pokoje, byly tu tři za sebou – měl strop kolem lustrů zdobený štukovými ornamenty a byl vybaven starým honosným nábytkem. Jak nábytek, tak koberce byly ošuntělé, ale jinak se tu všechno skvělo zářivou čistotou, jak tomu může být jen v domě, kde bydlí jeden jediný člověk.

Harry uvažoval, proč se zeptal, jestli tu bydlí ona. Mohl za to snad způsob, jakým jim otevřela? A vpustila je dovnitř? V každém případě napůl očekával, že uvidí muže, pána domu, jenže se zdálo, že v rejstříku obyvatel měli pravdu. Bydlí tu jen ona.

„Posaďte se,“ vyzvala je. „Dáte si kávu?“

Znělo to spíš jako prosba než nabídka. Harry si nervózně odkašlal, nejistý, zda jí mají rovnou povědět, proč tu jsou.

„To by bylo skvělé,“ odpověděla Beáta a usmála se.

Stará dáma úsměv opětovala a odšourala se do kuchyně. Harry na Beátu vděčně pohlédl.

„Připomíná mi…“

„Já vím,“ přerušila ho Beáta, „vidím to na tobě. Moje babička byla taky trochu jako ona.“

„Hm,“ okomentoval to Harry a rozhlédl se.

Rodinných fotografií tu bylo málo. Jen vážné obličeje na dvou vybledlých černobílých snímcích, které musely být pořízeny před válkou, plus čtyři fotografie jednoho chlapce v různém věku. Na snímku z mládí měl uhry, módní účes z raných šedesátých let, stejné medvídkovské oči, jaké je právě přivítaly ve dveřích, a úsměv, který byl přesně tím, čím být měl – úsměvem. Ne jen zmučenou grimasou, jakou dokázal v tom věku s námahou předvést před fotoaparátem Harry.

Stará dáma se vrátila s tácem, posadila se, začala rozlévat kávu a nechala kolovat talířek se sušenkami. Harry počkal, až Beáta dokončí svůj chvalozpěv na kávu.

„Četla jste v novinách o těch vraždách mladých dívek v Oslu v poslední době, paní Sivertsenová?“

(...)

(Jo Nesbø, Pentagram)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville