Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Paulo Coelho: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub)     za 184  110 Kč (-40%)

Náhodná ukázka:

Všude kolem něj se vlnila bílá hmota, jako kdyby se celá svět skládal jen z mraků. Pochyboval, že by to mohl být sníh. Se sněhem nebyl příliš obeznámen. Čas od času sněžilo i v Athénách, ale zpravidla to byl jen lehký poprašek, který roztál s ranním sluncem. Jistě, viděl spoustu sněhu, když byl za války na severu, v Poteidaie. Ale to bylo už dávno, za Periklových časů; a tenhle materiál, nejlepší, jaký znal, se sněhu příliš nepodobal. Bílá hmota kolem něj navíc nechladila jako sníh. Vypadala spíš jako velká zásobárna mraků.

Ale jak by mohly být mraky i pod ním? Mraky, pomyslel si, obsahují jen páru, vzduch a vodu, není v nich žádná substance. Jejich přirozené místo je nad hlavou. Mraky, které se shromažďují pod našima nohama, nemají skutečnou kvalitu oblačnosti jako takové.

Sníh, jenž nestudí? Mraky, co se nevznášejí? Zdálo se, že tu žádná věc nemá kvalitu, jakou ji až dosud přisuzoval, dokonce ani on sám o sobě ji nemá. Připadalo mu to, jako kdyby kráčel, ale jeho nohy se vůbec ničeho nedotýkaly. Jako kdyby se pohyboval vzduchem. Jenže jak by se někdo mohl pohybovat vzduchem? Aristofanés o něm napsal jednu nemilosrdně výsměšnou hru, kde ho nechává vznášet mezi oblaky, zavěšeného v koši, a říkat věci jako: „Procházím se vzduchem a pozoruji slunce.“ Tak si s ním Aristofanés uměl zahrávat, ale on se tím, na rozdíl od svých přátel, nenechal nikdy doopravdy rozzlobit. Nicméně to však byla jen hra.

Měl pocit, že tohle tady je skutečné. Ale do jaké míry tu mohl být skutečný jeho pocit?

Možná je to jen sen. Možná se mu jen zdá, že skutečně provádí věci, jaké prováděl v Aristófanově hře. Jak zněl ten rozkošný řádek? „Nechám tu vznášet svůj mozek a smíchám jemnou esenci svého vědomí s tímhle vzduchem, který je stejné povahy, aby mi do něj vnikaly nebeské záležitosti.“ Starý dobrý Aristofanés! Nic mu nebylo svaté! Samozřejmě mimo věcí opravdu svatých, mimo moudrosti, pravdy a odvahy. „Neobjevil bych nic, kdybych zůstal na zemi a zdola přemýšlíš o věcech nahoře: protože země svou silou přitahuje duševní svěžest. To platí stejně jako u řeřichy.“ A Sokrates se začal smát.

Vztáhl ruce před sebe a pozoroval je, krátké pevné prsty, mohutná silná zápěstí. Ano, jeho ruce. Jeho staré, obyčejné ruce, které mu celý život dobře sloužily, když byl kameníkem jako jeho otec, když bojoval v městských válkách, když cvičil v tělocvičně. Ale teď, když se jimi dotkl své tváře, necítil nic. Tady by měla být brada, čelo, ano, krátký plochý nos, tučné rty, ale nebylo tam nic. Dotýkal se vzduchu. Jeho ruce volně procházely prostorem, kde měla být jeho tvář. A když ty ruce sepjal a stiskl ze všech sil, rovněž necítil vůbec nic.

To je opravdu velmi zvláštní místo, pomyslel si.

Možná, že je to místo čistých forem, o jakém tak rád uvažoval mladý Platón, místo, kde je všechno dokonalé a kde nic není úplně reálné. Pak by kolem něj nebyla skutečná oblaka, ale oblaka ideální. Kráčel by ideálním vzduchem. Dokonce i on sám by byl ideální Sokrates, osvobozený od svého obyčejného, prostého těla. Bylo by to možné? Nu, snad ano. Na chvíli se zastavil a přemýšlel o té možnosti. Napadlo ho, že by se tu mohlo jednat o posmrtný život, v tom případě by měl potkat některého z bohů, tedy pokud existují a pokud by je dokázal najít. A to bych rád, pomyslel si. Možná by se mnou chtěli mluvit. Athéna by se mnou rozmlouvala o moudrosti, Hermes o rychlosti, Arés o statečnosti, Zeus o… kdoví o čem by Zeus měl chuť mluvit. Určitě bych jim připadal jako nejubožejší hlupák, ale to by bylo správné: každý, kdo předpokládá, že bude rozmlouvat s bohy jako rovný s rovnými, je blázen. A já si nedělám takové iluze. Pokud vůbec existují bohové, jistě jsou po všech stránkách dokonalejší než já, proč by je jinak lidé uctívali jako bohy?

(...)

 

(Robert Silverberg, Vhoď vojáka. Později vhoď dalšího.)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist