Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

K ČEMU JSEM TOLIK LET STUDOVAL

Zahlédl jsem je okamžitě. Ludvíkova Felicie rozhodně nepat­řila k těm, jež by bylo možné přehlédnout. Tmavé, velmi výraz­né oči, plná ústa a poměrně velký nos. Kolem obličeje, na ramenou a na zádech těžké vlny černých, hustých vlasů. Typická Řekyně, říkáte? Tak přesně tohle jsem si tehdy pomyslel také. A co víc! Napadlo mě i to, že můj úkol zřejmě nebude tak složi­tý, jak jsem se obával, že Ludvík celou historii malinko na­fouknul, přibarvil. Nebo jak jinak si vysvětlujete, že seděli klid­ně u stolku v rohu restaurace a něčemu se smáli s hlavami blízko u sebe? Tak vidíte. Vzpomínám si, jak mi mozkem dokonce pro­létlo pošetilé podezření, že to celé je hloupý, trapný žert, který mistrně zinscenoval Ludvík, aby se nevšedním způsobem pochlu­bil novou milenkou.

Když o svém prvním setkání s Felicií uvažuji teď, s půlročním odstupem, nechápu, jak jsem ji mohl (byť jen na chvíli) tak školácky podcenit. K čemu jsem tolik let studoval? Kdybych měl špetku cti ve svém stárnoucím, revmatismem prolezlém těle, vrátím diplom doktora psychologie. Kdyby, kdyby. Kdyby lidi srali květiny, neby­li by zahradníci.

Pomalu jsem kráčel k jejich stolu. Byli zabráni do hovoru a ne­být Ludvíkovy pleši, která zářila i na dálku, snadno by splynuli s mladými zamilovanými dvojicemi okolo. Snaživě jsem oblékl svůj obličej do výrazu náhlého překvapení.

„Ludvíku!“ vykřikl jsem zbytečně hlasitě. „Jsi to ty?“

Můj přítel zbledl, odtáhl se od Felicie a značně nevěrohodně vy­koktal pozdrav. Jeho chování se mě dotklo. Čekal jsem, že mě při­vítá radostně a s úlevou, ale on se tvářil, jako bych jim narušil zá­bavu právě v nejlepším.

„Dovolte, abych se představil. Zdá se, že Ludvík je z vás natolik vedle, že zapomněl na slušné vychování. Jsem Evžen Kraus,“ hrál jsem poctivě svoji roli. Přehnaně poctivě. Mírně jsem se uklonil a políbil Felicii ruku.

Takové gesto jsem neudělal už řadu let. O to větší bylo zklamá­ní, když jsem zjistil, že ji neomráčilo. Naopak. Ušklíbla se: „Pozor, aby vás nechytil hexnšus.“

Tyčil jsem se, nad nimi a rozpačitě se křenil. Za jiných okolností bych se otočil a opustil restauraci, tehdy jsem však stál, jako by mo­je nohy vrostly do mechově zeleného koberce. Uběhlo několik dlou­hých vteřin, než se Ludvík konečně vzpamatoval: „Posaď se k nám, Evžene.“ Neznělo to sice tak srdečně, jak bych si přál, ale nezbý­valo mi nic jiného, než usednout na volnou židli. Taková byla do­hoda. Felicie otráveně odfrkla.

„Snad vás nebudu vyrušovat, nezdržím se dlouho,“ upejpal jsem se vychovaně. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak na běžnou spole­čenskou frázi zareaguje.

„To se mi ulevilo,“ řekla a drze mi pohlédla do očí.

„Ale drahoušku,“ otcovsky ji napomenul Ludvík.

Okamžitě se ohradila: „Víš přece, že ty zdvořilostní frašky nesná­ším, Víky.“ A vzápětí se obrátila ke mně, aby chladným tónem do­dala: „Klidně to berte osobně, já se neurazím.“

Šly na mě mrákoty. ONA se prý neurazí! Ó to je milé! A mého nejlepšího kamaráda oslovuje Vik, jak nějakého veverčáka! No kde to jsme?

(...)

 

(Simona Monyová, Roznesu tě na kopytech)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist