Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
K ČEMU JSEM TOLIK LET STUDOVAL
Zahlédl jsem je okamžitě. Ludvíkova Felicie rozhodně nepatřila k těm, jež by bylo možné přehlédnout. Tmavé, velmi výrazné oči, plná ústa a poměrně velký nos. Kolem obličeje, na ramenou a na zádech těžké vlny černých, hustých vlasů. Typická Řekyně, říkáte? Tak přesně tohle jsem si tehdy pomyslel také. A co víc! Napadlo mě i to, že můj úkol zřejmě nebude tak složitý, jak jsem se obával, že Ludvík celou historii malinko nafouknul, přibarvil. Nebo jak jinak si vysvětlujete, že seděli klidně u stolku v rohu restaurace a něčemu se smáli s hlavami blízko u sebe? Tak vidíte. Vzpomínám si, jak mi mozkem dokonce prolétlo pošetilé podezření, že to celé je hloupý, trapný žert, který mistrně zinscenoval Ludvík, aby se nevšedním způsobem pochlubil novou milenkou.
Když o svém prvním setkání s Felicií uvažuji teď, s půlročním odstupem, nechápu, jak jsem ji mohl (byť jen na chvíli) tak školácky podcenit. K čemu jsem tolik let studoval? Kdybych měl špetku cti ve svém stárnoucím, revmatismem prolezlém těle, vrátím diplom doktora psychologie. Kdyby, kdyby. Kdyby lidi srali květiny, nebyli by zahradníci.
Pomalu jsem kráčel k jejich stolu. Byli zabráni do hovoru a nebýt Ludvíkovy pleši, která zářila i na dálku, snadno by splynuli s mladými zamilovanými dvojicemi okolo. Snaživě jsem oblékl svůj obličej do výrazu náhlého překvapení.
„Ludvíku!“ vykřikl jsem zbytečně hlasitě. „Jsi to ty?“
Můj přítel zbledl, odtáhl se od Felicie a značně nevěrohodně vykoktal pozdrav. Jeho chování se mě dotklo. Čekal jsem, že mě přivítá radostně a s úlevou, ale on se tvářil, jako bych jim narušil zábavu právě v nejlepším.
„Dovolte, abych se představil. Zdá se, že Ludvík je z vás natolik vedle, že zapomněl na slušné vychování. Jsem Evžen Kraus,“ hrál jsem poctivě svoji roli. Přehnaně poctivě. Mírně jsem se uklonil a políbil Felicii ruku.
Takové gesto jsem neudělal už řadu let. O to větší bylo zklamání, když jsem zjistil, že ji neomráčilo. Naopak. Ušklíbla se: „Pozor, aby vás nechytil hexnšus.“
Tyčil jsem se, nad nimi a rozpačitě se křenil. Za jiných okolností bych se otočil a opustil restauraci, tehdy jsem však stál, jako by moje nohy vrostly do mechově zeleného koberce. Uběhlo několik dlouhých vteřin, než se Ludvík konečně vzpamatoval: „Posaď se k nám, Evžene.“ Neznělo to sice tak srdečně, jak bych si přál, ale nezbývalo mi nic jiného, než usednout na volnou židli. Taková byla dohoda. Felicie otráveně odfrkla.
„Snad vás nebudu vyrušovat, nezdržím se dlouho,“ upejpal jsem se vychovaně. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak na běžnou společenskou frázi zareaguje.
„To se mi ulevilo,“ řekla a drze mi pohlédla do očí.
„Ale drahoušku,“ otcovsky ji napomenul Ludvík.
Okamžitě se ohradila: „Víš přece, že ty zdvořilostní frašky nesnáším, Víky.“ A vzápětí se obrátila ke mně, aby chladným tónem dodala: „Klidně to berte osobně, já se neurazím.“
Šly na mě mrákoty. ONA se prý neurazí! Ó to je milé! A mého nejlepšího kamaráda oslovuje Vik, jak nějakého veverčáka! No kde to jsme?
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů