Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

/6/

Když Lognon vešel dovnitř strkaje před sebou vězně s vlasy tak dlouhými, že se mu jejich okraje na šíji kroutily, Maigret si všiml, že vězeň má v ruce těžké varhanovité zavazadlo z hnědého potahového plátna, vyspravené jenom kouskem provázku a tak těžké, že se pod ním v chůzi prohýbá.

Komisař otevřel dveře a nechal mladíka vejít do kanceláře inspektorů.

„Podíváte se, co je vevnitř,“ řekl jim ukazuje na zavazadlo.

Když už odcházel, ještě si na něco vzpomněl.

„Necháte mu taky svlíknout kaťata, abyste zjistili, jestli si píchá.“

Když osaměl s nešťastným inspektorem, přívětivě se na něj podíval. Nezazlíval Lognonovi jeho mrzoutství a věděl, že jeho žena mu taky život zrovna nezpříjemňuje. I jiní z jeho kolegů by byli rádi bývali na Lognona hodní. Ale bylo to nad jejich síly. Jakmile ho člověk viděl, s tou truchlivou tváři, s výrazem, jako by pořád větřil nějakou katastrofu, nemohl se ubránit, aby nepokrčil rameny a neusmál se.

Maigret ho podezříval, že si v podstatě v neštěstí a ve špatné náladě libuje, že si z nich udělal jakousi osobní neřest, kterou si s láskou pěstuje, jako si někteří starci pěstují chronickou bronchitidu, aby mohli budit soucit.

„Tak co, brachu?“

„Jsem tady.“

To znamenalo, že Lognon je připraven odpovídat na otázky, poněvadž je jenom podřízený policista, ale že pokládá za skandální že on, kterému by byl případ připadl, kdyby KP neexistovala, on, který zná svou čtvrt jako své boty a který si od včerejška nedopřál chvíli odpočinku, má teď skládat účty. Záhyb jeho rtů říkal výmluvně:

Vím, jak to všechno půjde. Je to vždycky tak. Budete ze mne tahat rozumy a zítra nebo pozítří se v novinách napíše, že komisař Maigret problém rozřešil. A zas jednou se bude mluvit o jeho činu a o jeho metodách.

Lognon na to všechno v podstatě nevěřil a to bylo pravděpodobně celé vysvětlení jeho postoje. Jestliže je Maigret komisařem, jestliže jiní tady patří k speciální brigádě, místo aby se plandali někde kolem komisariátu čtvrti, je to tím, že měli štěstí nebo nějakého strýčka, nebo konečně tím, že uměli zdůraznit svou cenu.

Podle jeho představ nikdo v sobě neměl nic, co by Lognon neměl taky.

„Kdes ho sbalil?“

„Na Severním nádraží.“

„Kdy?“

„Dnes ráno v půl sedmé. Ještě se ani nerozednilo.“

„Víš, jak se jmenuje?“

„Vím to už leta letoucí. Zatýkám ho už poosmé. Je známý hlavně pod svým křestním jménem Filip. Jmenuje se Filip Montemart a jeho otec je profesorem na universitě v Nancy.“

Bylo to překvapivé, vidět Lognona, jak ze sebe sype tolik informací najednou. Střevíce měl zablácené, a protože byly staré, jistě se do nich nabrala voda; dolejšek kalhot měl vlhký až ke kolenům, unavené oči byly na okrajích červené.

„Tos věděl hned, že jde o něj, když domovnice mluvila o mladíkovi s dlouhými vlasy?“

„Znám svůj rajón.“

Což vzato kolem a kolem znamenalo, že Maigret a jeho kolegové tam nemají co dělat.

(...)

(Georges Simenon, Maigret v Picratt Baru)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville