Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola padesátá první

O tom, co vypravoval pastýř těm, kteří byli s D. Quijotem.

Tři míle odtud leží vesnice malá sic, ale nejbohatší v zdejším okolí; v této vsi bydlel sedlák velmi vážený, avšak byl ctěn více pro svou rozšafnost, nežli pro bohatství. Co jej však nejvíce šťastným činilo, byla krásná, moudrá a ctnostná dcera, takže každý, kdo ji poznal, neb viděl, podivit se musel, kterak ji nebesa a příroda tolika dary obdařila. Již co dítě byla krásna a spanilost její tak se vzmáhala, že v roce šestnáctém byla tvorem nejkrásnějším. Pověst o ní rozšířila se v celém okolí, ba, co pravím? nejen v okolí ale i ve vzdálených městech ano i v paláci královském bylo známo jmeno její, všude se o ní vyprávělo a jako k nějaké vzácnosti nebo k obrazu zázračnému přicházeli lidé, aby ji viděli.

Otec ji střežil, avšak i ona střežila se sama nejlépe, neboť nižádné dvéře, stráže a zámky neuchovají děvče tak, jako vlastní jeho počestnost a mrav. Jmění otcovo a krása dcery pohnuly mnohé domácí i cizí, aby se o ni ucházeli; otec však, kterýž skvostný klenot svůj zadati měl, nemohl mezi všemi ucházeči nikoho zvolit; mezi těmi byl jsem také já, a měl jsem ze všech nejvíce naděje, poněvadž mne otec dobře znal, an z téhož místa pocházím, rodina moje jest bezúhonná, já pak byl mlad, měl jsem jmění a hlava moje nebyla z nejprostších; avšak ještě jeden z téže vesnice s těmitéž nároky ucházel se o ruku její, a to bylo příčinou, že otec rozhodnouti se nemohl, protože viděl, že u každého z nás dcera jeho dobře bude opatřena; aby si konečně pomohl z toho zmatku, řekl k Leandře, dceři své, že to ponechá zcela její vůli, kterého z nás obou si vyvolí, protože jsme si jinak oba zcela byli rovni; z toho by všichni rodiče měli příklad si vzíti, chtějí-li provdati dcery své; nechci tím snad říci, aby se dětem svobodná vůle nechávala v jakýchs špatnostech, nýbrž že se jim má udělat dobrý návrh, dle něhož by potom z vlastní vůle mohli voliti. Nevím, jaké zámysly měla Leandra, ale otec její nás stále zdržoval, předstíraje dívčino mládí a tak nás upokojil, abychom naděje nepozbyli. Můj soupeř jmenuje se Anselmo a já zovu se Eugenio, abyste také věděli jmena osob, kteréž mají účastenství v této tragedii, posud sice neukončené, z níž ale již patrno, že se smutně skončí.

V tom čase přišel do vsi naší jistý Vincente de la Roca, syn sedláka z téhož místa; tento Vincente přišel z Vlach a rozličných jiných zemí, kde sloužil co voják. Co dvanáctiletého chlapce vzal jej s sebou jistý kapitán, když se bral naší vesnicí pochodem; po dvanácti letech navrátil se chlapík v pestrém šatu vojenském všech barev, ověšen kousky křišťálu a nepravými kovovými řetízky; dnes byl oděn tak, zítra jinak, ale všecko bylo samé titěrky beze vší ceny. Sedláci bývají často zlomyslní, a mají-li k tomu dost času, zlomyslnost sama, i pozorovali jej, čítali kus po kuse z jeho okras a klenotů a vypátrali, že má jen trojí celý oděv, rozličné barvy se stužkami a jiným příslušenstvím; měl ale takovou zručnost a obratnost, že by se byl každý domnívat musel, kdo naň přísný pozor nedával, že má desaterý úplný oděv a asi dvacet chocholů svého jmění. To, co vám o jeho oděvu pravím, není snad rozvláčné aneb dokonce zbytečné, neboť jest to v tomto vypravování velmi důležité. Obyčejně sedával na návsi pod velikým jilmem, kde jsme s úžasem a ústy otevřenými poslouchali vypravování jeho příhod a skutků. Nebylo země na celém světě, kde by nebyl býval, žádné bitvy, kde by byl nebojoval; zabilť více mouřenínů, než jich bydlí v Marokánsku a Tunisu, a dle udání jeho měl více soubojů než Gante nebo Luna, aneb Diego Garcia de Paredes, a tisíce jiných, jejichž jmena často opakoval, a všudy byl vítězem, aniž by byl kdy jediné kapky krve ztratil. Jindy zas okazoval své jizvy ovšem nepatrné, o nichž zase tvrdil, že pocházejí od koulí z pušek, kteréž jej tu neb onde v potýčkách a bitvách zasáhly. On se zapomněl tak dalece, že v neobyčejné hrubosti své lidem tykal, kteří byli tolik co on a původ jeho dobře znali, on však říkával, že rámě jeho jest mu otcem, jeho činy dětmi a co vojín, že tolik platí jako sám král. K nestoudnostem těmto ještě se přidružilo i to, že se znal poněkud v hudbě a často břinkával na kytaru, takže někteří z posluchačů jeho říkali, že mu nástroj v rukou mluví. To však nebyly ještě všecky jeho pěkné vlastnosti, on se zval také básníkem a psal o všech malichernostech, jaké se ve vsi zběhly, sáhodlouhé romance.

(...)

(Miguel Cervantes, Don Quijote de la Mancha 1)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville