Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

156. Josefu Němci

V Brezně 25/9 55.

Tvůj list od 21/9, v němž mi tolik výčitek děláš a tak dlouhé kázání držíš, dostala jsem včera, právě když jsem do vozu sedala; Slota mi ho přinesl. Je to bída, kdybych měla zbytečných peněz, poslala bych Vám byla dávno — ale tak nemohu. Ať jde Marie k Štulc., je-li doma, jako že již je, a řekne mu, snad tu práci, co má, si podrží, a může jí pár zlatých dát, né-li, snad se dovtípí a řekne hraběnce. Je mi divno, že posud nic nepsala ani nevzkázala, je-li v Praze, mohl by se jí zeptat, ale tuším že není v Praze, že na cestě je, a nyní ve Vídni, nebo ji tam čekali v institute Bílkovém. Jestli sama do stěhování nepřijedu, pošlu práci po po?tě, abyste měli nájem. — Ať se podívá Dora k paní Čermákové také, je-li doma, a zeptá se jí, zdali obdržela babičku. Já to uznávám všecko, že vám tam není dobře, ale nemohu pomoct. — Ty povídáš, že nic neprospěju, abych se vrátila, — řekni, co by mi řekli? — A jakou bych měla budoucně podporu, kdybych je zklamala, — to neudělám; a když mám pro svoje zdraví něco udělat, tedy Tě ujišťuju, že mi zde lépe slouží než doma. Kdybych nyní domů šla, špatnou radost byste ze mě měli, neboť jsem ještě kúpel nestrávila, ale až ještě čas tu budu v horském povětří, pak jistě lépe vyhlížet budu, i silnější budu. A nyní, kde je zde tak krásně teplo a jasno, bych se měla vrátit? — Včera přijela jsem pozdě sem, slezla tedy v hostinci, abych Zechentnera neburcovala, — ale poslala jsem mu lístek. —

26/9

Co jsem to psala, slyším už za dveři „slobodno?“ — a Zechentner tu. Šla jsem hned s ním k matce jeho, leží chudák, byla těžce nemocná, choleru a pak do typhusu padla. — Jsou to věru hodní lidé, on měl takovou radost a jeho lidé taky — jedině to zpozdilost, že si všecky mne představujou jako bůhvíjak vysoko se nosící paní spisovatelku, a tudy myslí, že i jinak mluvit musí, — že je mi to mnohdy tuze k smíchu — ale když vidí, že jsem né-li horší, nic lepší než ony, tu jsou teprv upřimný a ukazujou mi tu největší lásku. Musela jsem hned také k Chaloupkovic, kde jsem též dobře přijata byla, — a starý pán, že musím bratra navštívit v Lehotě. Zechentner hned, že mě tam doveze a paní Chaloupkova že pojede s sebou. Tedy jsme odpoledne jeli; Lehotský Chaloupka je velmi vzdělaný chlap a lépe se mi líbí než zdejší Chaloupkovic. A ona je taková upřímná Slováčka; posud zpomíná, jak Lamblove u nich byli a že to byli švarní šuhajci a hned že byli jako doma. Mám je pozdravovat, a že by je ráda ještě jednou viděla. Ta Lehota je jako zavátá v těch horách, ale krásně je to zde v těch krajinách, že se mi věru odtud nebude chtít. Chaloupka mi ukázal svoje starožitnosti, vykopané na hoře „Babě“ u Lehoty, i svojí sbírku písní. Přemluvila jsem ho, aby dal národní některé ballady do Musejníka, to je rozkoš, jak utěšené některé jsou. Dal mi i mnoho pověr, co nasbíral. — Dnes večer přijde ještě sem. Na zpáteční cestě prohlídli jsme si v Březové fabriku, kde se robí železné siny. — Večer byli jsme u Chaloupku pozváni k večeři — ten starý pán je veselý člověk. — Dnes jedu s Dr do Bazuchu a mezi drvoštěpy — do jeho okresu. Večer se vrátíme, bude tu Ch. Lehotský. Ferenčík je též hodný chlapík. — Zítra tu snad ještě zůstanu, aneb pojedu do Tisovce, Dr mi dá koně, a Daxner mne bude dále expedirovat do Revúce. Jen se prosím Tě o mne neboj, vždyť pak nejsem děcko, a proč bych neužila, co mi tak lehko nabýt; nemysli, že nic neprofitiruju, však se podiví, jakých já krásných věcí domů přinesu, — zvlášt jednu pověru, která snad ani v celém Slovanstvu není, mimo tohoto zákoutí, okolo Lehoty. — Stranu těch pověstí není tak lehko říci jen, poslat ti mohou; vždyť víš, jak to chodí, a to není malý paklík, a pak ho ještě nemám, až se s nimi domluvím, ba skoro lépe, kdyby mi to nedali, ale zavázali se sami v tom pracovat. Já se nechci honosit, ale že já více než kdo jiný mezi Slováky působit mohu pro literaturu, to je jisto. — Pomyslete si, v Sv. Ondřeji našla jsem moje báchorky u hospodské — Slováčky, a zde v hostinci znají také „Boženu Němcovu“; on je Čech. Vůbec přijdu nyní do krajů, mezi opravdivé Staročechy. — Stran žan — byly kocourkovské klepy a nic více. — Vše jsem si obchodila a vyjednala a nemám se co bát. Pan várošcapitán byl perplex, když jsem k němu přišla a mu řekla, kdo jsem a co proti mně máji. Ještě mne pěkně fein až ven vyprovodil. Ta Bystrice Kocourkov pravý. — Já nevím, co ty vždy máš s tím líbáním, a co na tom záleží, jestli napíšu, že mám'i o Tebe strach; ty jsi věru dětinský. — Na mou duši, já nemyslím ani na nic přitom a Lizinka si zajisté také nic nemyslila. Ostatně snad nemusím mít ani takový strach o Tebe jako o děti, Ty snad dáš na sebe pozor, abys nezkazil se jako děti. Zde již cholera není; čas je krásnývždy, jako v letě. Tedy budte zdrávi, píste, jak jsem řekla, do Bystrice, ostatně víte. Zechentnerovic Tě pozdravujou srdečně i Chaloupkovic a Ferenčík. Pozdravuj známý a Lamblovic a vyřiď to Dr. Líbám Vás všecičky mnohonáctekráte! Listy nemám otevřené.

(...)

(Božena Němcová, Listy II)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville