Náhodná ukázka:

PRVNÍ STÍNY

Abych se tlupě z Café Royal bezpečně vyhnul, vzal jsem to postranní ulicí do Soha; chtěl jsem vyjít znovu na Regent Street o něco výše. Snad to byl hlad, co vyhánělo z domovů stále víc a více lidí. Ať už to bylo cokoliv, zjistil jsem, že místa, do nichž jsem teď vstoupil, jsou nejživější ze všech, která jsem od svého odchodu z nemocnice spatřil. Na chodnících a v úzkých uličkách docházelo co chvíli ke srážkám a k dovršení zmatku těch, kdo se tudy pokoušeli projít, blokovaly cestu houfy lidí, které se shlukovaly před hojně vytloukanými výklady. Jaký obchod mají před sebou, tím si zřejmě nebyl jistý nikdo, ale tlačili se hlava nehlava dál, Někteří z těch vpředu se pokoušeli nahmatat nějaký rozpoznatelný předmět, jiní ale odhodlaně šplhali dovnitř, podstupujíce riziko že si rozpářou břicho o trčící střepiny skla. Říkal jsem si, že bych jim měl ukázat, kde najdou jídlo. Ale bylo by to k něčemu dobré? Kdybych je zavedl k dosud nedotčenému obchodu s potravinami, vzápětí by se tam seběhl dav, který nejenže by v pěti minutách vybílil krám do mrtě, ale ještě by přitom ušlapal polovinu svých slabších jedinců. Zakrátko budou beztak všechny potraviny rozebrány, a co s těmi tisíci chudáků žadonících o další jídlo potom? Menší skupinku bych snad mohl shromáždit a načas ji udržet při životě - ale koho do ní vybrat a koho ne? Ať jsem to obracel tak nebo tak, na žádné spravedlivé řešení jsem nepřicházel.

Před mýma očima se odehrával nelítostný boj, v němž nebylo co ztratit, zato získat se dalo všechno. Když do sebe vrazili dva chodci a jeden ucítil, že ten druhý nese nějaký balíček, pohotově mu ho vyrval z rukou a v nadějí, že se zmocnil něčeho k jídlu, uskočil stranou, zatímco okradený zuřivě lapal prázdný vzduch nebo bil hlava nehlava pěstmi kolem sebe. V jednu chvíli jsem taktak odskočil, aby mne neporazil starší pán, který se bez ohledu na možné překážky vrhl divoce do vozovky. Tvářil se přitom jako mazanost sama a lakotně tiskl na prsa dvě plechovky červené barvy. Na rohu ulice mi zase zahradil cestu hlouček, který divže neplakal vzteky a zklamáním nad zaraženým děckem, jež sice vidělo, ale bylo ještě příliš malé, aby si srovnalo v hlavě, co od něj všichni ti lidé chtějí.

Začínal jsem z toho být celý nesvůj. Moje civilizované návyky, pobízející mne, abych těm chudákům nějak pomohl, sváděly urputný boj s instinktem, nabádajícím, abych se jim raději vyhnul. Ztráceli rychle všechny ustálené zábrany. Cítil jsem se nesmyslně provinilý, že já vidím, kdežto oni ne. Vyvolávalo to ve mně nepříjemný dojem, že se před nimi skrývám, a to i když mezi nimi procházím. Teprve později jsem objevil, jak byl můj instinkt správný.

Nedaleko Golden Square jsem zamýšlel odbočit doleva a prodrat se zpátky na Regent Street, její širší vozovkou bych mohl postupovat mnohem rychleji. Chtěl jsem již zahnout do ulice vedoucí oním směrem, když tu mne zmrazil pronikavý výkřik. Zmrazil i všechny ostatní. Lidé po celé délce ulice znehybněli a bojácně otáčeli hlavy ze strany na stranu, netušíce, co se to stalo. Několik žen, jejichž zoufalství a nervové vypětí bylo dovršeno úlekem, se usedavě rozplakalo; muži na tom nebyli s nervy o nic lépe, ale ti si ulevili spíše říznou kletbou. Výkřik byl pro všechny neblahou předzvěstí hrůz, s nimiž podvědomě počítali. Čekali, zda se ozve podruhé. Ozval. Vystrašený, uzavřený vzlykem. Jenomže nyní, kdy na něj všichni byli připraveni, nezněl už tak děsivě. Podařilo se mi určit, odkud přichází. Několika kroky jsem se ocitl na počátku úzkého průchodu mezi domy. Když jsem do něho vběhl, zpola zdušený výkřik se ozval potřetí. Příčina se nacházela ještě o několik metrů dále. Na dlažbě se choulila dívka a nad ní stál ramenatý hromotluk a švihal ji tenkým mosazným prutem. Pod šaty, na zádech roztrženými, byly vidět rudé šlehance. Když jsem se k nim přiblížil, pochopil jsem, proč dívka neutekla - ruce měla svázané za zády a připoutané provazem k mužovu levému zápěstí. Doběhl jsem k páru, právě když se rozpřahoval k další ráně. Vyrvat mu prut z nic netušící ruky a přetáhnout ho s ním pádně přes rameno, bylo dílem okamžiku. Vymrštil mým směrem nohu v těžké botě, ale jeho pohyby omezoval provaz na jeho zápěstí a já stačil zavčas uhnout. Vykopl ještě jednou do prázdna, ale to jsem už lovil z kapsy nůž. Když mne znovu minul, nakopl ze vzteku aspoň dívku. Vychrlil na ni proud nadávek a zatáhl za provaz, aby ji zdvihl nohy. Vzal jsem ho pěstí za ucho, ale jen tolik, aby přišel rozumu a zahučelo mu trochu v lebce - nedokázal jsem prostě knokautovat slepce, třebas jeho typu. Zatímco se snažil udržet rovnováhu, hbitě jsem se sklonil a přeřízl provaz, kterým byli spojeni. Mírné šťouchnutí do jeho prsou pak stačilo, aby o kus odvrávoral. Napůl ho to otočilo, takže ztratil orientaci. Rozmáchl se zeširoka uvolněnou levačkou a vyrazil vpřed. Nezasáhl mne, zato se s konečnou platností strefil do cihlové zdi. Bolest rozdrcených kloubů mu potom dala zapomenout na vše ostatní. Pomohl jsem dívce vstát, rozvázal jsem jí ruce a odváděl ji pryč, zatímco muž na našimi zády si s proklínáním ovíval rychle natékající ruku. Když jsme opět vešli do ulice, začala se dívka probírat ze své otupělosti. Zdvihla ke mně špinavou, uslzenou tvář a pohlédla mi do očí.

(...)

(John Wyndham, Den Trifidů)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2025 Johanesville