Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Sešitek nerozlišujících pozorností

   V kaluži vody vidím oceán, když se plavím po moři, mořím se steskem po rybníčku v kopidlnském Lese, v hromadě písku vidím velehory, když jsem stál na Jungfrau, tesknil jsem po semické hůrce. Nejraději jsem proto doma, kde se mi stýská po hospodě, v hospodě zase myslím na to, jak je to krásné doma a snít o tom, jak jdu do hospody, ve které teskním o krásném domově. Jsem nejraději vždycky tam, kde právě nejsem.

***

   Jsem stromem v lese, větvemi narážím na větve ostatních stromů tak, že navzájem se do sebe vplétáme, zakrňujeme svou koexistencí, to mrzačení jednoho druhým je podstatou lesa. Avšak vrcholkem lze stoupat vzhůru. Směrem ke slunci mám tu samou reálnou možnost v posledních vztažených větvičkách lapat padající rosu a déšť a hvězdy a všechny fáze noční luny. Jsme proletářský les s univerzitně univerzální možností, ve které každý strom je centrem světa. Jsme sbor blažených namačkaných na portálu tympanonu románské baziliky, sbor blažených andělů, sbor namačkaných pijáků u Bílé labutě v Krči, kde každý má jen volnou tu ruku, kterou může zvednout svoji sklenici plzeňského piva.

***

   Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.

***

   Čisťulinký, čisťulinká, čisťulinké.

   Namyšlený, namyšlená, namyšlené.

   Od té doby, co jsem byl na operaci, dívám se na lidi jináč. Na dálku už poznám, kdo si drží žlučník, už na dálku vidím, jak se motá cukrář, vidím to jeho ztrhaný voko, tu nemoc sladkou, na kterou se musí jít s váhou a hodinkama v ruce, Poznávám Podle popelavýho ksichtu všechny polámaný játra, poznávám, kdo asi tak do půl roku zhebne, ty voči, co se pořád se vším loučejí, dívají se už na druhou stranu kliky. Vidím, že většina lidí kulhá a vrávorá, vidím ty tiky v nespavých očích, poznávám ruce tisknoucí si štítnou žlázu, vidím vrásky v důsledku vytrhaných stoliček, vidím opatrnost žvýkání umělých chrupů a paradentózy, vidím bolestně našlapující paty s ostruhou, třesení prstů notorických opilců, vidím žehy, které vycházejí z nemocnice uplakané, že tam nechaly manžely, vidím muže, jak kráčejí z komunálních služeb, kde zařídili pohřeb své žehy, vidím jediné zdravé, a to jsou mladí lidé, šťastni z toho, že jsou nemocní žlázami a láskou. Jak to, že jsem to dřív neviděl? Že jsem tedy viděl šatně? Proto je tak málo sebevražd, protože když je člověk u prdele s dechem, začíná mít naději a víru, že rakovinný vřed zmizí, že rakovinou zachvácené plíce ozařováním tu nemoc ztratí, že se stane zázrak. proto ty krásné loučící se oči, které neustále někoho odprošují.

***

   Jaryna se tolik těšil na setkání po padesáti letech všech spolužáků, kteří ostali na světě, a bylo to setkání, ve kterém se jeden každý cítil mlád, a přesto ty ostatní viděl jako starce a stařeny nad hrobem, jeden druhého se děsili, avšak

(...)

(Bohumil Hrabal, Povídky)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville