Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

PRVNÍ KAPITOLA

„Takže tohle je poprvé, co jste nahoře?“ zeptal se pilot a líně se opřel do křesla. Závěsné křeslo se rozhoupalo a pilot si nonšalantně založil ruce za hlavou. Jeho pasažérovi to na klidu nepřidalo.

„Ano,“ odpověděl Martin Gibson, aniž by odtrhl oči od chronometru, odtikávajícího zbývající vteřiny.

„Myslel jsem si to. V těch vašich povídkách jste vždycky něco popletl – třeba celý ten nesmysl se ztrátou vědomí při zrychlení. Proč lidi něco takového vůbec píšou? Jenom tím škodí řemeslu.“

„To je mi líto,“ odvětil Gibson, „ale máte asi na mysli mé první povídky. Tehdy se ještě do vesmíru nelétalo a mně nezbývalo než zapojit svoji představivost.“

„Asi jo,“ připustil zdráhavě pilot. (Od startu je dělily pouhé dvě minuty a on nevěnoval přístrojům ani sebemenší pozornost.) „Asi to pro vás musí být dost legrační, prožívat něco, o čem jste už tak často psal.“

Tohle přídavné jméno bych sám asi nepoužil, napadlo Gibsona. Chápal však, co měl pilot na mysli. Už mnozí jeho hrdinové – a stejně tak lotři – hypnotizované zírali na nelítostnou vteřinovou ručičku a čekali, až je tryskové rakety vymrští do nekonečného vesmíru. A teď, jako vždy, když si člověk počkal dostatečně dlouho, realita dostihla fikci. Ten okamžik byl jen devadesát sekund v jeho vlastní budoucnosti. Ano, bylo to legrační. Nádherná ukázka poetické spravedlnosti.

Pilot pohledem zhodnotil jeho pocity a spokojeně se zazubil. „Nedejte se zastrašit vlastními povídkami. Jednou jsem kvůli sázce odstartoval ve stoje. Byla to ode mne pěkná hloupost.“

„Já nemám strach,“ odpověděl Gibson se zbytečným důrazem.

„Hmm,“ protáhl pilot a milostivě pohlédl na hodiny. Vteřinové ručičce zbývalo jedno kolo. „Já bych se toho křesla tak nedržel. Je to jen beryl-mangan, taky by se mohl ohnout.“

Gibson se rozpačitě uvolnil. Uvědomoval si, že v sobě vytváří umělé odezvy na situaci, které však nebyly o nic méně reálné.

„Samo sebou,“ řekl nevzrušeně pilot s pohledem přilepeným na řídicí panel, jak si Gibson všiml, „že by to nebylo nic příjemného, kdyby to mělo trvat déle než několik minut… ano, teď se nám zapnula palivová čerpadla. Třeba budete mít z vertikály divné pocity, ale to nic, nechte křeslo, ať se kýve, jak chce. Jestli vám to pomůže, zavřete oči. Slyšíte zážehové trysky? Plný tah nabereme asi za deset sekund – nic to není, snad jenom ten randál. Prostě to musíte chvilku vydržet. ŘEKL JSEM, ŽE TO PROSTĚ MUSÍTE CHVILKU VYDRŽET!“

Martin Gibson se však pilotovými pokyny ani trochu neřídil. Bezstarostně si omdlel, a to při zrychlení, které ještě nestačilo překročit ani hodnotu zrychlení vysokorychlostního výtahu.

Probral se o pár minut a pár tisíc kilometrů později, s pocitem nemalého studu. Na tvář mu dopadaly sluneční paprsky a on si uvědomil, že někdo musel vytáhnout ochrannou roletu na trupu lodi. Světlo bylo zářivé, ale přece jen nebylo tak nesnesitelně prudké, jak předpokládal; potom si všiml, že silně zbarvené sklo propouští jen zlomek celkové intenzity světla.

(...)

(Arthur C. Clarke, Marťanské písky)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville