Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
XII
HALLE BYLO I KDYŽ NE ZROVNA VELKOMĚSTO, PAK přece jen dost velké město o více než dvou stech tisících obyvatelích, avšak vzdor veškerému novodobému masovému provozu v sobě nezapřelo, alespoň ve svém středu, kde jsme my oba bydleli, pečeť vznešené, ctihodné starosvětskosti. Má „bouda“, jak se po studentsku říká, byla v Hanzovní, uličce to za chrámem svatého Mořice, jejíž tratící se křivolakost mohla se zrovna tak vyskytovat v Kaisersaschernu, a Adrian si našel v jednom měšťanském domě se štíty na Tržní náměstí pokoj s přístěnkem, jejž jako podnájemník jedné starší vdovy po úředníkovi obýval ony dva roky, co strávil v Halle. Výhled měl na náměstí, na středověkou radnici, na gotiku chrámu Panny Marie, jejíž kopulemi zakončené věže spojuje něco jako Most vzdechů; obsáhl navíc i osaměle tu stojící „Červenou věž“, velice pozoruhodnou stavbu rovněž v gotickém stylu, sochu Rolandovu a bronzový pomník Handelův. Pokoj byl prostě pouze řádný, se slabým náznakem měšťanské okázalosti v podobě červené plyšové pokrývky na obdélníkovém stole s pohovkou, na němž spočívaly knihy a u něhož vždy ráno pil svou kávu s mlékem. Sám doplnil zařízení o vypůjčené pianino, celé pokryté notami, i z jeho pera. Nad ním na stěně byla připínáčky upevněna jakási matematická rytina, již objevil někde ve starožitnictví: takzvaný magický kvadrát, podobný, jaký se vedle přesýpacích hodin, vedle kružidla, vah, mnohostěnu a jiných symbolů vyskytuje i na Díirerově „Melancholii '.
Tak jako na ní byla i tady ona figura rozdělena do šestnácti arabsky očíslovaných polí, a to tak, že jedničku pozorovatel nalezl v pravém spodním, šestnáctku v levém horním poli; a kouzlo – nebo kuriozita – spočívala tu v tom, že čísla, ať se sečítala jakkoliv, seshora dolů, napříč nebo šikmo, vždycky dávala součet třicet čtyři. Na jakém principu byl tento čarodějně souměrný výtvor uspořádán, to se mi nikdy nepodařilo vyzkoumat, ale už jenom díky prominentnímu místu, jaké Adrian onomu grafickému listu vyhradil, nad nástrojem, obracela se k němu vždy pozornost, a myslím, že snad nebylo jediné mé návštěvy v jeho příbytku, abych zkoumavým okem rychle nepřejel napříč, šikmo vzhůru nebo rovně dolů po zlověstném tom souznění.
Že jsme se ale oba naputovali sem a tam mezi mým a jeho obydlím; jako kdysi mezi „Blaženými posly“ a domem jeho strýce: večer, cestou domů z divadla, z koncertu nebo ze sdružení „Winfried“, ale i ráno, když jeden zašel za druhým, abychom šli společně na univerzitu, a předtím ještě, než jsme se vydali na cestu, vždycky jsme si porovnali své záznamy z přednášek. Filozofie, obor, z něhož se skládaly první řádné zkoušky v teologii, byla místem, kde se automaticky stýkaly studijní programy nás obou, a oba jsme zkoušku složili u Kolonata Nonnenmachera, tehdy jedné ze zářných opor univerzity v Halle; s ohněm a vtipem přednášel o filozofech předsókratovského období, o iónských přírodních filozofech, o Anaximandrovi, a nejpodrobněji o Pythagorovi, a do něho vplétal notně Aristotela, poněvadž o pythagorovském výkladu světa víme téměř pouze díky zmíněnému rodákovi ze Stageiru. A my jsme pozorně naslouchali, občas jsme vzhlédli k jemně se usmívající tváři profesora s bílou hřívou vlasů a zapisovali si onu časnou kosmologickou koncepci přísného a zbožného ducha, jenž svou bytostnou náruživost, matematiku, abstraktní poměrnost, číslo pozvedl na základ vzniku světa a jeho existence a tváří v tvář Přírodě jako člověk vědoucí, zasvěcený, oslovil ji první okázale jako „kosmos“, jako řád a harmonii, jako smyslům nedostupnou, tóny vydávající intervalovou soustavu sfér. Číslo a číselný poměr jako konstituující souhrn všeho bytí a mravní důstojnosti – bylo nanejvýš podmanivé, jak tu krása, exaktnost, mravnost slavnostně vplývají do jedné jediné ideje autority, jež dala vzniknout pythagorovské škole, onomu ezoterickému učení o religiózní renesanci života, mlčenlivého poslušenství a striktní podřízenosti „autós épha“. Musím se tu obvinit z beztaktnosti, protože jsem při takových slovech bezděky vždy pohlédl na Adriana, abych z toho, jak se tváří, poznal, co si o tom myslí. Beztaktnost to byla proto, že reagoval pokaždé nelibě, rozmrzele odvracel zruměnělý obličej. Neměl rád jízlivé pohledy, odmítal vzít je na vědomí, opětovat je, a je až nepochopitelné, že ačkoliv mi byla známa tato jeho vlastnost, ne vždy jsem se dokázal vzdát onoho zkoumavého popatření. Tím jsem promarňoval možnost posléze s ním věcně a nepředpojatě mluvit o věcech, s nimiž jej mé němé pohledy uváděly v osobní vztah.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů