Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Druhá pohádka
Modrý květ

Když Chlapec nazítří vstoupil do místnosti s obrazem, zjistil, že tu není sám. Na pohovce seděl nějaký muž a upřeně se díval na obraz. Napřed se Chlapec rozzlobil: Co tady má co dělat někdo cizí? Ten obraz přece patří jenom jemu! Ale pak si všiml, že ten muž je mladý a že má oči, které jsou s to chápat. Posadil se na pohovku a řekl:

"To je Země modrého světla."

Muž se překvapeně otočil:

"Právě jsem mu vymyslel jméno. Země naší touhy. Ale pravdu máš ty, je to Země modrého světla."

"Je to začarovaný obraz," řekl Chlapec.

"Ano, umělec do něj začaroval všechen stesk, který cítil," řekl muž zamyšleně.

"Tak jsem to nemyslel," řekl chlapec váhavě. "Do Země modrého světla se dá dostat. Já jsem tam byl."

A tak se stalo, že Chlapec nakonec muži pověděl všechno, co včera prožil. A muž se mu nevysmál. Na očích mu bylo poznat, že pochopil. Chlapec zakončil své vyprávění slovy:

"A kdybys i ty věděl, co ti je ze všeho nejdražší, pak bychom se tam mohli vypravit spolu."

Muž řekl rychle: "Krása, to je pro mě to nejdražší na světě. Jsem básník a píšu básně o všem tom krásném, co vidím a co si myslím. Můžeš mi říkat Kamarád a vypravíme se spolu do Země modrého světla hledat modrý květ."

A bylo to všechno přesně jako předešlého dne. Za chvilku již stáli Kamarád a Chlapec na břehu jezírka, kde Chlapec včera vyslechl rozhovor motýla se žábou. Teď tu ale nikdo nebyl. Jen modré lekníny tiše zpívaly píseň modrého světla, která neměla slova a kterou bylo možno pouze cítit v duši.

Neviděli nikoho, koho by mohli požádat o radu, a tak se nakonec pustili po široké cestě, která vedla od břehu jezírka k lesu. Šli a šli, až před sebou uviděli město, jehož všechny domy byly modré a krásné. Uprostřed města se tyčil palác.

Po ulici prošel jen tu a tam nějaký člověk a všichni ti lidé měli v očích smutek a strach. Vzduch byl prozářený nádherným modrým světlem, několikrát však náhle zešedl, a tu lidé strnuli a vykřikli hrůzou.

Palác byl kulatý a jeho střechu podepíraly sloupy, do nichž byly vytesány výjevy z pohádek. Kamarád a Chlapec vešli do paláce širokou branou a chodili z místnosti do místnosti, aniž potkali jediného člověka. Nakonec přišli do velkého sálu, uprostřed něhož byl podstavec, na kterém však nic nestálo. Před podstavcem seděla mladá dívka, která se choulila do modrého pláště a plakala tak, že na podlahu kapaly velké, těžké slzy.

Když si všimla příchozích, rychle vstala a pokusila se na ně usmát. Příliš se jí to však nedařilo, neboť byla příliš nešťastná. Chlapec si všiml, že má na hlavě malou korunku z modrého kovu: byla to tedy ta princezna, o níž včera mluvil motýl. Jinak ale Chlapci velice připomínala Lízu z mlékárny a již proto se mu líbila.

"Drahá princezno," řekl Kamarád. "Jsme sice cizinci, ale kdybychom mohli, rádi bychom ti pomohli. Pročpak jsi tak smutná?"

"Modrý květ je pryč," řekla princezna unaveným, smutným hlasem.

(...)

(Mika Waltari, Čínská kočka a jiné pohádky)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville