Jiří Orten

PRO DĚTI - KNÍŽKA NASLOUCHAJÍCÍM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII.

Vrátil jsem se. Stýskalo se vám po mně, miláčkové? Pohovoříme si dnes zevrubně o všem, co nám přijde na jazyk, a dám vám konečně již i přikázání. Ale pro začátek si poslechněte pohádku, na níž si dám hodně záležet.

Je to pohádka o mnohých zemích, zvířátkách a lidech.

Vypravovali ji již staří. Hořely louče a v komnatách bylo zima. Děti se choulily do kožíšků, v nichž byly schovány až po bradu. Staří hleděli do rozpálených krbů a vypravěči hovořili tak zvláštně, že se celý večer jen a jen snilo. Pohádku si brali přímo od úst.

První promluvil nejstarší kmet:

Bylo to v krajině indické, kde nejsou louky a zahrady jako u nás, ale všechno je úplně jiné, takže se to podobá – není to zvláštní? – našim poměrům.

Na jedné poušti sídlil hubený Fakír, který celý svůj život nedělal nic jiného, než že polykal všelijaké hřebíky, chodil bosýma nohama po řeřavém uhlí a bičoval si tělo tenkými svazky řemínků. Jeho tělo byla jedna veliká bolavá rána, ale Fakírovi to vůbec nevadilo, protože se domníval, že trpí pro svého Boha, kterého velice miloval.

Jednou ho navštívil Lev. Přilehl k Fakírovi, který se právě mučil tím, že jedl připálenou rýži, a položil si mu hlavu na prsa. Byl to spokojený a najedený Lev, který předl a mručel jako nějaká hodná kočka. Lev řekl:

– Fakíre, nedaleko odtud je malá oáza, jak víš, a na jejím rybníčku plove leknín. Právě přichází indická Princezna a hodlá se v rybníčku vykoupati. Ale ona vůbec netuší, že pod vodou jsou proudy, které ji uchopí za nohy, a ona utone. Pojď se mnou a zachráníme Princeznu. Proto jsem k tobě přišel na návštěvu. –

A skutečně. Kdyby si byl Fakír zaclonil oči proti slunci, byl by uviděl přicházející Princeznu, jak kráčí lehkými, tanečními kroky. Ale Fakír místo toho odpověděl:

– Je-li vůle boží, aby se indická Princezna utopila, nemíním proti tomu vůbec nic namítati. To by se mi také nemusilo vyplatit. Jdi si po svých, Lve, – řekl a jedl dál tu odpornou, zapáchající rýži.

Lev se rozzlobil, vycenil zuby a snědl Fakíra na dvě zakousnutí. Rýži ponechal jejímu smutnému osudu. Pak běžel k rybníku a varoval Princeznu, aby se nechodila koupat, jinak že utone.

Princezna mu řekla:

– Abys věděl, já jsem ta nešťastná Princezna, které nechce indický Král dovolit, aby se provdala za sousedního Mahárádžu. A protože jsem nešťastná, nejdu se koupat, ale jdu se utopit. –

Lev se po této hloupé řeči hrozně rozzlobil a bez přemýšlení snědl také Princeznu na jedno zakousnutí.

Tu se ujal slova mladší muž, který seděl nejstaršímu kmetovi po pravici:

Jak byl Lev tak rozzlobený, rozhodl se opustit kraje indické a odešel do Afriky, takže se z něj stal Lev africký.

Fakír a Princezna však byli zatím v jeho bříšku, a poněvadž neměli co na práci, povídali si. Jejich hlavy a nohy se dotýkaly, protože tam bylo málo místa. Říkali si toto:

PRINCEZNA: Je tu veliká tma, nemyslíte, pane Fakíre? Je tu tma jako v naší zahradě, kde jsem se scházela se svým miláčkem. A vám tak svítí oči! Jsem vlastně (...)

(......)