Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
(I)
Tuhle knihu jsem začal psát za výbuchů německých bomb a tuto druhou kapitolu začínám za přídatného randálu protiletadlové palby. Zluté záblesky z děl osvětlují oblohu, na střechy domů dopadají třísky a Londýnský most padá, padá, padá. Kdo dokáže číst z mapy, ví, že jsme ve smrtelném nebezpečí. Nechci tím říci, že jsme poraženi nebo musíme být poraženi. Výsledek téměřjistě závisí na naší vůli. Ale v tomto okamžiku jsme v kaši, víc než po uši, a dostali jsme se do ní po,šetilostí, které se stále ještě dopouštíme a v které se úplně utopíme, pokud se rychle nenapravíme.
Tahle válka nám ukázala, že soukromý kapitalismus - to jest ekonomický systém v němž je půda, továrny, doly a doprava v soukromých rukou a jejich jediným cílem je zisk - nefunguje. Nedokáže zboží dodávat. To je známo milionům lidí už pár let, ale nic z toho nikdy nevzešlo, protože zdola nikdy nenastal skutečný tlak na to, aby se systém změnil, a ti, kdojsou nahoře, se vycvičili k tomu, aby v tomto bodě zůstali neprůstřelně hloupí. Argumenty a propaganda nikam nevedly. Majetní pánové prostě jen seděli na zadku a hlásali, že všechno je v nejlepším pořádku. Hitlerovo dobytí Evropy však fyzicky zbavilo kapitalismus falešného nánosu. Přes veškeré zlo je válka rozhodně neoddiskutovatelnou zkouškou sily, jako stroj na zkoušku si y stisku. Když máte velkou sílu, pence vám vypadne zpátky - výsledek nemůžete zfalšovat.
Po vynálezu lodního šroubu vznikl léta trvající spor, zda jsou lepší parníky vrtulové, nebo kolesové. Stejně jako všechny zastaralé věci měly kolesové parníky své zastánce, kteří je hájili důmyslnými argumenty. Nakonec však jeden vynikající admirál připoutal k sobě záděmi vrtulový parník a kolesový o stejném výkonu a spustil jejich motory. To otázku vyřešilo jednou provždy. A na bitevních pláních Norska a Flander se stalo něco podobného. Jednou provždy bylo dokázáno, že plánované hospodářství je silnější než neplánované. Ale zde je nutné nějak definovat ta velice zneužívaná slova, socialismus a fašismus.
Socialismus se obvykle definuje jako “společné vlastnictví výrobních prostředků”. Zjednodušeně řečeno: stát, který reprezentuje celý národ, vlastní vše, a každý je zaměstnancem státu. To neznamená, že lidé jsou zbaveni osobního vlastnictví, jako je oblečení a nábytek, ale znamená to, že všechny výrobní prostředky, jako je půda, doly, lodě a strojní zařízení, jsou majetkem státu. Stát je jediným velkovýrobcem. Není jisté, že socialismus ve všem převyšuje kapitalismus, ale jisté je, že na rozdíl od kapitalismu dokáže řešit problémy výroby a spotřeby. V normálních dobách kapitalistická ekonomika nikdy nedokáže spotřebovat vše, co vyprodukuje, takže vždycky existuje vyplýtvaný přebytek (pšenice pálená v pecích, ryby házené zpět do moře atd. atd.) a vždycky je tu nezaměstnanost. Na druhé straně v dobách válečných má stát problémy s tím, aby vyráběl vše potřebné, protože se nevyrobí nic, pokud někdo nevidí, že by z toho mohl mít zisk. V socialistické ekonomice tyto problémy neexistují. Stát si prostě spočítá, jaké zboží bude potřebovat, a udělá, co je v jeho silách, aby je vyrobil. Výroba je omezena pouze počtem pracovních sil a množstvím surovin. Pro vnitřní účely přestávají být peníze tajemnou všemocnou věcí a stávají se jakýmisi kupony či přídělovými lístky, které se vydávají v dostatečném množství, aby se skoupilo spotřební zboží, jež je v daném okamžiku k dostání.
Během několika posledních let se však jasně ukázalo, že “společné vlastnictví výrobních prostředků” není samo o sobě dostatečnou definicí socialismu. Je nutno dodat také následující: přibližná rovnost příjmu (stačí, když je přibližná), politická demokracie a zrušení všech dědičných výsad, zejména ve školství. Tojsou prostě nutné pojistky proti znovunastolení třídního systému. Centralizované vlastnictví nemá skoro smysl, pokud většina lidí nežije zhruba na stejné úrovni a nemá nějakou kontrolu nad vládou. “Stát” se totiž může rovnat pouhé samozvané politické straně a oligarchie a výsady se mohou vrátit, založené na moci spíše než na penězích.
Ale co je pak fašismus?
Fašismus, tedy rozhodně jeho německá verze je formou kapitalismu, který si od socialismu vypůjčuje takové rysy, jež ho dobře připraví na válku. Vnitřně má Německo hodně společného se socialistickým státem. Soukromé vlastnictví nebylo zrušeno a stále tu jsou kapitalisté a dělníci a - tohle je důležitý bod a skutečný důvod, proč boháči na celém světě spíše sympatizují s fašismem - obecně řečeno jsou titíž lidé kapitalisté a titíž lidé dělníci jako před nacistickým převratem. Zároveň však stát, což je prostě nacistická strana, řídí úplně všechno. Řídí investice, ovládá surovinové zdroje, stanovuje úrokovou sazbu, pracovní dobu, mzdy. Majitel továrny ji dosud vlastní, ale pro praktické účely se stává pouhým jejím ředitelem. Každý je vlastně zaměstnancem státu, třebaže platy se velice různí. Efektivnost takového systému, vyloučení plýtvání a překážek výroby, je zřejmá. Za sedm let vybudoval nejmocnější válečný nástroj, jaký kdy svět viděl.
Ale myšlenka, na níž spočívá fašismus, je neslučitelně odlišná od té, na níž spočívá socialismus. Konečným cílem socialismu je světový stát svobodných a rovných lidských bytostí. Stejná práva všech lidí jsou mu samozřejmostí, kdežto nacismus považuje za samozřejmost pravý opak. Hnací silou nacistického hnutí je víra v lidskou nerovnost, nadřazenost Němců nad jinými národnostmi, právo Německa vládnout světu. Mimo německou říši neuznává žádné závazky. Přední němečtí profesoři pořád dokola “dokazují”, že pouze nordický typ je plně lidský, dokonce pronesli, že nenordické národy (jako jsme třeba my) se mohou křížit s gorilami! Takže zatímco uvnitř německého státu existuje jakýsi válečný socialismus, jeho postoj k dobytým národům je upřímně řečeno vykořisťovatelský. Funkcí Čechů, Poláků, Francouzů atd. je prostě vyrábět takové zboží, které Německo zrovna potřebuje, a za to dostávatjen to nutné málo, aby se nebouřili. Pokud dobudou nás, naším úkolem bude patrně vyrábět zbraně pro Hitlerovu budoucí válku s Ruskem a Amerikou. Nacistům vlastně jde o zavedení jakéhosi kastovního systému, se čtyřmi hlavními kastami, které dosti přesně odpovídají hindským stupňům. Nejvýš stojí nacistická strana, na druhém místě pak celý německý národ, na třetím dobyté evropské obyvatelstvo. Na čtvrtém a posledním místě pakjsou barevné národy, poloopice, jak jim říká Hitler, které budou zcela otevřeně plnit pouhou funkci otroků.
Byť se nám tento systém jeví jako hrozný, funguje. Neboť je to plánovaný systém vedený k určitému cíli - dobytí světa -, který nepřipouští, aby mu nějaký osobní zájem, ať už kapitalisty či dělníka, stál v cestě. Britský kapitalismus nefunguje, protože je to konkurenční systém, jehož hlavním cílem je a musí být osobní zisk. Je to systém, kde všechny síly působí opačnými směry a zájmy jednotlivce často, pokud ne vždy, odporují zájmům státu.
Během celé kritické doby se britský kapitalismus se svou obrovskou průmyslovou výrobou a nesrovnatelným počtem kvalifikovaných pracovních sil nebyl schopen vyrovnat s válečnými přípravami. Abyste se připravili na válku v moderním měřítku, musíte převést velkou část národního důchodu na zbrojení, což znamená omezit spotřební zboží. Například bombardér se cenou rovná padesáti malým automobilům či osmi tisícům párů hedvábných punčoch či milionu bochníků chleba. Očividně nemůžete mít hodně bombardovacích letadel, aniž byste snížili životní úroveň. Jsou to buď děla, nebo máslo, jak poznamenal maršál Göring. Ale v Chamberlainově Anglii se takový posun nemohl uskutečnit. Bohatí nebyli ochotni vypořádat se s nutným zvýšením svých daní, a pokud jsou bohatí viditelně bohatí, není možné ani těžce zatížit daněmi chudé. Navíc, dokud byl hlavním cílem zisk, výrobce neměl žádný zájem na tom, aby přešel od výroby spotřebního zboží na zbrojní průmysl. Hlavní povinností podnikatele jsou závazky vůči akcionářům. Možná potřebuje Anglie tanky, ale možná se víc vyplatí vyrábět automobily. Zdravý rozum velí, že k nepříteli by se neměl dostat válečný materiál, ale povinností podnikatele je prodávat na nejlepším trhu. Ještě koncem srpna 1939 se britští obchodníci horlivě předháněli, kdo prodá Německu víc plechu, kaučuku, mědi a šelaku - a to už se jasně vědělo, že válka propukne za týden dva. Bylo to asi tak rozumné, jako když prodáte někomu břitvu, aby vás s ní podřezal. Ale byl to “dobrý obchod”.
A teď se podívejte na výsledky. Po roce 1934 už bylo známo, že Německo se znovu vyzbrojuje. Po roce 1936 už každý, kdo má oči, věděl, že se blíží válka. Po Mnichovu šlo už pouze o to, jak brzy válka propukne. A v září 1939 začala. Osm měsiců nato se zjistilo, že pokud jde o vybavení, britská armáda je jen kousek nad úrovní roku 1918. Viděli jsme, jak se naši vojáci zoufale probojovávají na pobřeží s jedním letadlem proti třem, s puškami proti tankům, s bajonety proti samopalům. Nebylo ani dost revolverů pro všechny důstojníky. Po roce války chybělo stálé armádě pořád ještě tři sta tisíc přileb. Předtím se dokonce nedostávalo i uniforem - a to v zemi, která patří k největším výrobcům vlněného zboží na světě!
Majetná třída se totiž nechtěla smířit se změnou svého životního stylu, a proto zavřela oči před povahou fašismu a moderní války. A bulvární tisk, který žije z reklamy, a má tudíž zájem na tom, aby se normálně obchodovalo dál, krmil pak širokou veřejnost falešným optimismem. Rok za rokem nás Beaverbrookův tisk palcovými titulky ujišťoval, že ŽÁDNÁ VÁLKA NEBUDE, a ještě začátkem roku 1939 mluvil lord Rothemere o Hitlerovi jako o “velkém gentlemanovi”. A zatímco Anglii se v okamžiku katastrofy nedostávalo veškerého válečného materiálu kromě lodí, není známo, že by byl nedostatek automobilů, kožichů, gramofonů, rtěnek, čokolády či hedvábných punčoch. A chce snad někdo tvrdit, že stejný konflikt mezi soukromým ziskem a veřejnou potřebou nepokračuje? Anglie bojuje o život, ale podniky bojují o své zisky. Stěží můžete nahlédnout do novin, abyste neviděli, že ty dva protichůdné procesy probíhají vedle sebe. Na téže stránce najdete výzvu vlády, abyste šetřili, a reklamu na nějaké luxusní zboží, které si máte koupit. Půjčte na obranu, ale Guinness je Vaše pivo. Kupte letadlo, ale také kupte si whisky, luxusní pleťový krém a prvotřídní bonboniéru.
Jedna věc však dodává člověku naději - ta viditelná změna ve veřejném mínění. Jestli tuhle válku přežijeme, porážka ve Flandrech se nakonec stane jedním z velkých mezníků anglické historie. V té příšerné katastrofě viděli dělníci, střední třída, a dokonce i část podnikatelské sféry naprostou prohnilost soukromo-vlastnického kapitalismu. Nikdy předtím se neobjevil takový důkaz. Rusko, jediná jasně socialistická země, bylo zaostalé a daleko. Veškerá kritika se rozbíjela o tlamy bankéřů a břitký smích makléřů. Socialismus? Ha! ha! ha! A kde se pak vezmou peníze? Majetní pánové seděli ve svých sedlech pevně a věděli to. Ale po francouzském kolapsu se objevilo něco, co už se nedalo odbýt smíchem, něco, na co nestačily ani šekové knížky, ani policisté - bombardování. Fí - bum! Co to bylo? Á, to jenom na burzu spadla bomba. Fí - bum! Další kus něčího cenného majetku uloženého ve slumech zmizel v nenávratnu. Hitler každopádně vstoupí do historie jako člověk, který připravil Londýn o smích. Poprvé v životě se ti zazobanci cítili nejistí, i profesionální optimisté museli přiznat, že něco není v pořádku. Byl to velký krok kupředu. Teď už snad ten příšerný úkol přesvědčit uměle otupělé lidi, že plánovaná ekonomika může být lepší než “dělej každý, co umíš”, kde vítězí ten nejhorší, nebude tak příšerný.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky