Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17
Zásady a maximy Kamenného stolu.
Přijelo divadlo.
Mistr Benno Mertens v kuchyni

O půl čtvrté se hosté probouzeli z odpoledního spánku, a tehdy Šimon Tatrmuž, hostinský od Kamenného stolu, sedal k svému starému harmoniu, které pištělo jako člověk postižený záduchou. Hlavu nachýlenou na stranu, líce oblitá snivostí, probíral se v klávesách a nástroj, těžce oddychuje, dunivě žaloval. To byla nejkrásnější chvíle hostinského; žalobné akordy v něm vylučovaly jakési barevné city, smělé, nepostižitelné myšlenky. I připadal si jakoby lehčím, průzračným; vznášel se, poletoval v neznámých, světlých krajinách. Hosté mu zádumčivé naslouchali a hudba v nich vzbuzovala vážné myšlenky o nestálosti života a o posledních věcech člověka.

Dokončiv hudbu, těžce vzdychl, sklapl víko nástroje a šel obsluhovat hosty, kteří přišli s nádobami pro pivo. Když stál za nálevním stolkem, tehdy byl obzvláště podoben řídícímu učiteli na odpočinku svými brýlemi se zlatou obroučkou, dlouhou, zvarhanělou tváří, oživenou přísnýma očima. Zejména rád sloužil dětem, jejichž brada byla ve stejné výši s nálevním stolkem. Natáčel pivo do džbánku, a pohybuje sovím obočím, vyptával se malého zákazníka, jak se učí, co umí a co mu nejde, zda poslouchá učitele a je uctivý k rodičům. Propouštěl dítě obtížené naplněným džbánkem a mnohým poučením.

Mezitím nastával večer a jídelna se počala plniti. Hosté usedali na svá místa nehlučně, upjatě. V hostinci U kamenného stolu vládla vážná nálada jako v přednáškové síni. Pan Simon Tatrmuž měl rád své choré hosty; a čím byli neduživější, tím více se těšili jeho přízni. V jídelně se vznášel duch sanatoria, duch pravidel a předpisů. Hostinský pečoval o hosty jako chůva a ošetřující lékař. Dbal o to, aby nemocní se řídili podle diety a varovali se všeho, co by jim neduh zhoršilo. V hovoru s nemocnými měkl a jeho hlas byl pln útěchy a konejšivosti.

Zato však zdravé hosty nemiloval; byli mu příliš hluční a nepokojní. Jejich vrtkavost a neposednost rušila vážnou a souměrnou harmonii jeho živnosti. Zřídka se stávalo, že do hostince vpadla hlaholící tlupa, která chtěla do ruda pít a do zpocení hrát karty. Hostinský je zaléval mrazivým chladem tak dlouho, až vetřelci ztuhli, zvadli; zaplatili a odešli. Vrchní číšník Antonín byl stoupencem zásad svého patrona a personál mu podřízený vyznával stejné učení. První pivo přinesl sklepník ochotně, druhé již s káravou výčitkou ve zraku a na třetí obžerný host mnohdy marně čekal. Jednou se přihodilo, že se přihnali studenti, aby oslavili maturitu. Řinčeli, přiťukávali si, chechtali se a zpívali junácké písně, počínajíce si mužně jako lidé znalí světa. Opili se spíše nadšením a přebytkem šťáv než alkoholem. Hostinský je chvíli nelibě pozoroval a pak jim velel, aby se klidili. Zkouška zralosti, pravil, není důvod k vyvádění. Život je postaví ještě před četné, mnohem těžší zkoušky. Tuhé kázni se musili podvoliti i obchodní cestující, stav to, jenž má sklon k toulavému životu a lehkomyslné (...)

(......)