Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23
Míchal jíšku a pravil: „É, dejte mi pokoj, harlekýne!“
Švarný mysliveček a mladá komtesa zapudili přízrak vzdělanosti

Také kočující divadelní společnost Bóži J. Kolbaby–Lipského se chystala, že po úspěšné sezóně se rozloučí s lázeňským městem. Plakáty hlásaly, že jako poslední hra se bude dávat Ibsenovo drama John Gabriel Borkmann. V titulní roli vystoupí známý a oblíbený herec Benno Mertens. Mnozí znalci divadelního umění a ctitelé Thálie tvrdili, že nikdo nedovede v této úloze tak syčet, mumlat a chrochtat jako právě Benno Mertens. Byla to parádní role tohoto umělce; a kdo ho viděl představovat Borkmanna, ten pod sugestivním dojmem tohoto výkonu sám nějaký čas syčel, mumlal a chrochtal, než nabyl svou přirozenou řeč.

Toho dne byl ředitel Bóža nervózní, netrpělivý, vznětlivý. Nebylo divu; všichni herci se už shromáždili, jen Benno Mertense nebylo vidět. Ředitel Bóža vytahoval hodinky a přikládal si je k uchu; potahoval se za vestu, jezdil prstem za límcem a rozemílal mezi prsty jednu cigaretu za druhou; běhal po divadelním sále, nesrozumitelně mumlaje; samé to známky prudkého hnutí mysli.

Zatím na chodbách i v sále sokolovny bylo rušno. Scházeli se herci a hlasy bzučely. Kolem paní Kolbabové-Lipské, přívětivé a košaté dámy, seskupily se herečky. Paní ředitelka zručně zamíchala balíček ušpiněných karet, kladla je na stůl, a dotýkajíc se obrázků, napolo smazaných, vážným hlasem věštila mladým dámám jejich osud, varujíc je před blond ženami, které se jim stavějí v cestu. Lyrický tenor důtklivě nabízel intrikánovi ke koupi stříbrný zapalovač, o němž tvrdil, čestné slovo, že ho darem obdržel od hraběnky Potocké, která byla nadšena jeho pěveckým výkonem v Polské krvi. Nezbavoval by se té památky, kdyby naléhavě nepotřeboval drobných. Intrikán znalecky otáčel v ruce zapalovačem a v jeho přimhouřeném oku se usadila ďábelská ironie. Basista ukazoval několik varietních kousků dvěma mladým hercům, kteří za scénou představovali hlučící a nespokojený dav, bouři a jiné efekty, na jevišti pak věrné zbrojnoše nebo podle okolnosti zrádce. Balancoval papírovým kornoutem na nose, kroutě tučným životem jako břišní tanečnice; produkci přihlížela šatnářka, zježená špendlíky; tleskala, když umělci se podařilo kornout na nose rozbalit. Jedině zvarhanělý komik se držel stranou obecné družnosti. Měl kabát zapjatý na všechny knoflíky a ruce v kapsách; bál se, aby si někdo od něho nechtěl vypůjčit.

Již přišel svým pružným a nedbalým krokem mladého chrta první milovník s neřestnými pytlíky pod očima, plný prstenů a s velikým nežitem na šíji; voněl jako apatyka. A Benno Mertens nikde. Ředitel cítil, jak se mu na zádech slévá pramének potu. Již přišuměla naše oblíbená diva Ninča Majšajdrová, provázená uhrovitým mladíkem morzakorového^[2] vzezření. A kde je plavný mim Benno Mertens? Tu přiběhl chlapec a něco hlásil divadelnímu řediteli. Těžce zkoušený muž vyslechl poselství, zalomil rukama, narazil si klobouk a s divokým zavytím se vyřítil z budovy (...)

(......)