Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34
To není frak, to je delikates.
Zlomyslnost zrzavých slečen.
Gaston a Percy zazářili.
„Jaké tady ‚Hm!‘?“

Letěl po ulici, jako by mu šosy hořely. Mnozí se obraceli za překotným mladíkem a pokyvovali hlavou.

Chvilkami sténal: – Taková hanba, můj bože! To on schválně nastrojil, můj odvěký nepřítel, a já do toho vletěl…

Křivil tvář, jako by ho bolel zub.

– Dívaly se na mne… zrzavé. A já pozoroval, že se smějí… Smějte se, smějte se! Co je mně do vás? Já vás neznám…

Bručel a odmlouvavě rozkládal rukama.

– Já tím vinen nejsem. Poručil pan šéf – letím. Co je na tom, že jsem honil veselku? Protrhli sukno, tak co… K tomu jsem ustanovený…

Posměšně se šklebil, jako by kohosi napodoboval.

– Mé dcery, seznamte se… Potřebuji se s někým seznamovat! Zejména s takovými… zrzavostí poznamenanými. Dámy, tady není nic k smíchu. Na sebe se podívejte! Jste červené jako liščí ohon!

Zastavil se a bolestně zaúpěl.

Frak! Viděly frak! Ó!

Ani nevěděl, jak se octl před příbytkem krejčího. Slepice, zděšeně zlořečíce, se rozprchly před prudkým jinochem. Vpadl do dílny bez zaklepání. Ovanul ho zápach po kočičině, malých dětech a sukně.

Mistr krejčí, míru na holém krku, seděl na pekýlku a smáčel visutý knír v hrnku s kávou. Kočka se vztyčeným chvostem se mu toužebně dívala do úst.

„Pane mistře, frak!“ vykřikl Tomáš bez dechu.

Krejčí nespěchaje dopil kávu, obrátil hrnek a spokojeně poklepal na dno. Zdvihl brýle na čelo a tázavě se zadíval na překotného jinocha.

„Co má být?“ zeptal se.

„Můj bratr… totiž pan šéf… dal si u vás šít frak,“ koktal návštěvník.

„Aha. Ovšem. Vy jste od Kamenného stolu, ne? Frak by byl hotový, chtěl by jenom poslední zkoušku. Tak kdy přijde?“

„On nepřijde… on už není vrchní… já jsem vrchní… já jsem teď pod ním…“

„On je vrchní – vy jste pod ním, ničemu nerozumím. Ptám se, kdy přijde ten pán na zkoušku?“

„Abych vám to vysvětlil… pan šéf se nechá poroučet, že už fraku nepotřebuje, a tedy jako… že si ho mám vzít já…“

„A tak. Teď už tomu rozumím. Já všemu rozumím, když se na mne mluví pomalu. Jsem spíš pomalý člověk. Tak vy si ten frak vezmete?“

„Vezmu.“

„Mně je to jedno, já posloužím každému, ale musíte ho ozkusit. A co se mi tu pořád pleteš!“ obořil se na kočku, která se mu otírala o nohu, chraptivě mňoukajíc. „Jdi ven!“ Kočka se uraženě zašklebila, protáhla se do oblouku a vyšla do síňky. Krejčí sňal frak z dřevěného panáka a oblékl v něho hosta. Frak se hebce leskl a čišel novotou. Krejčí otáčel návštěvníkem, dotýkal se ho zálibně na zádech a v podpaždí, uhlazoval šosy a pomlaskával. Poté poodstoupil několik kroků a nakloniv hlavu zpytoval své dílo; a teplá rozkoš, tak známá každému tvůrci, se mu rozvlnila po zádech.

Naproti v zrcadle uzřel Tomáš distingovaného cizince, hrdého vzezření, jemuž asi bylo předpověděno, že bude stoupati po mramorovém schodišti, které vede k přijímacímu salónu zplnomocněného ministra. Mladý muž v zrcadle mimoděk nakřivil ústa a složil obličej v skeptické záhyby; připadal (...)

(......)