Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

43
Část pravdy je dvojnásobná lež.
Vyznání lásky z hlediska gramatického.
Milostné objetí jakožto přečin.
Maření exekuce

Byla jednou krásná noc, vlahá noc, kdy se nechce spát a kdy se věří ve velké, nebývalé štěstí. Nad omámenou krajinou visel třpytný měsíc a ten svým kouzlem zasadil štíty, střechy, koruny stromů do stříbra. V příbytcích chraptěly rozhlasové přístroje, z polí zněla tahací harmonika. Bylo slyšeti, jak někde zachrastil klíč v zámku; přidušeně se ozývaly hlasy z ulice; psi štěkali. Jediný host trčel v hospodě U kamenného stolu; hladil svou sklenici a naslouchal cvakání hodin, jež mdle přitakávaly jeho mdlým myšlenkám.

Za této noci stál v hostinské zahradě, opřen o zídku, vrchní číšník Tomáš; s ním se dělila o krásnou, vlahou noc zrzavá slečna Věra. Voněla země, voněly pozdní květy; měsíc skryl svou nahotu v průsvitné, roztrhané prádlo.

A Věra pravila: „Nerada vidím, když se s bratrem štíříte. Pročpak se s ním nesnášíte, Tomášku?“

Mladý muž cosi neochotně zamumlal.

„Prosím?“ naléhala ryšavá slečna. „Co jste řekl? Nerozumím.“

„Já nic…“ Tomáš stál se svěšenou hlavou a ryl špičkou boty v zemi.

„Dívejte se mně do očí a mluvte. Proč se nechcete se Spytihněvem smířit?“

„Co?“ vybuchl jinoch rozhořčeně. „Já že nechci? Já chci, ale to on…“

„On říká, že proti vám nic nemá.“

„Nemá! Nemá!“ poškleboval se Tomáš. „A přitom všude rozhlašuje, že jsem podvodník. Ó, ten je!“

„Podívejte se, Tomášku…,“ počala dívka.

Mladík ji prudce přerušil.

„Nejsem podvodník. To není pravda, věřte mi…“

„Zaplatil jste mu ty tři kuličky, které jste mu zůstal dlužen?“

„Nezaplatil…“

„No tak…“

„Počkejte. Já vám to vysvětlím a pak suďte. Nezaplatil, protože jsem nemohl. Je pravda, že jsem tenkrát stále vyhrával, ale měl jsem moc kuliček mezi lidmi a následkem toho jsem byl imobilní. Dlužníci byli liknaví, nikdo nechtěl platit hotovými a každý si chtěl dluh odehrát. Následkem toho jsem byl ustavičně zapleten do hry, neustále finančně angažován. A nakonec se štěstí obrátilo a já přišel o všecko. Jsem oběť krize, ne že bych neměl dobrou vůli. Taková je celá pravda. Celou pravdu musíme znát, chceme-li posuzovat člověka, část pravdy je dvojnásobná lež…“

„To je ovšem jiná…“

„Tak vidíte. A kdyby bratr byl jiný, a ne takový paličák, tak by si to dal vysvětlit, ale on se jenom nafoukl. Je dobře, pane! Když vy jste opuchlý, já dovedu být také opuchlý.“

„No, jenom ne tak zhurta, Tomášku-panáčku,“ konejšila rozdurděného mladíka ryšavá slečna, „já už vašemu bratrovi domluvím. Alenka mně slíbila, že ho také vezme do parády, aby už byl jednou konec. Styďte se, kluci! Je to takové veliké, dohromady to měří skoro čtyři metry a počíná si to jako usmrkánek. Vůbec se vám divím, že jste si pro takovou hloupost tak zašmodrchali gramatiku. Jak jste mohli spolu mluvit, aniž byste si polámali jazyk?“

„To je všecko zvyk…,“ zabručel Tomáš.

„Hm, zvyk… Vždyť to musí být dřina. Dejme tomu, že byste mně chtěl v té bratrské řeči vyznat lásku. Jak (...)

(......)