Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

49
Klobouky, které se jmenují Tobiáš, Spytihněv, Tomáš – ten čtvrtý až podle toho.
Několik přísloví

Neúnavný pracovník mezi svými pochůzkami často zaskočil do kuchyně a míval tam s Mistrem Mertensem důkladné, všestranné a vyčerpávající porady týkající se jídelního lístku pro svatební hostinu. Oba mužové jihli, když mluvili o humrech, jejich hlas nabýval šťávy, když přišla řeč na přípravu ryb a zvěřiny; jejich mluva tála vroucností, když se zmínili o křehkosti pečeně; v ústech jim všecko hvízdalo a bublalo jako vroucí polévka; a o moučníku mluvili jako o nejlepší vzpomínce z mládí. Pěli písně na opojné nápoje; a o různých značkách vína hovořili s odbornou náruživostí. Vedli učenou rozpravu o tom, jaká má být a jaká nemá být černá káva. K tomu pak obrazně bafali nejjemnější doutníky.

Naslouchala jim paní Božena a několikrát zasáhla do debaty odborným slovem, které přispělo k zdárnému rozvinutí myšlenek. Oblá paní a ti dva mužové se podobali generálnímu štábu, jenž dává dispozice k rozhodující bitvě.

Mezitím se pomalu setmělo a do jídelny se počali trousit hosté. Také manželé Dynderovi zaujali své místo u stolu a bádali v jídelním lístku za osobního vedení pana vrchního Antonína, jež nad nimi stál v uctivém vyčkávání, maje na tváři upevněn obvyklý tajuplný výraz, připomínající alchymistu či středověkého míchače jedů. S manžely Dynderovými sdíleli stůl mladí inženýři a tvářili se synovsky.

Pan rada byl mrzut a několikrát přísně pohleděl přes brýle na ty jinochy, jako by to byli mnohokrát trestaní zločinci, kteří se opět octli na lavici obžalovaných.

„Kde máte nevěsty, chlapci?“ otázal se nevrle.

Chlapci odpověděli, že nevědí.

„A kdo to má vědět, ne-li vy?“ zabublal sudí. Podíval se na hodinky. „Je čas k večeři a ta třeštidla lítají po všech čertech. Aby vás –! Máte to divně zařízeno, pánové. Já na vašem místě bych udělal energické opatření.“

„Jaké opatření by udělal, Dyndero?“ zpytovala dáma se skřipcem a stuhou.

Chorý muž odvětil poněkud nejistě: „Takové opatření, že… zkrátka, aby se to už neopakovalo.“

„On by chtěl na ně uvalit zajišťovací vazbu, ne?“ žíhla paní Dynderová.

„K tomu mně, bohužel, zákon nedává moc,“ vzdychl si pán s modrými brýlemi.

Sotva dozněl povzdech starého muže, již tu byly ryšavé dámy, zardělé povětřím, s rozesmátýma očima. Jakoby nic rozsely kolem sebe nedbalé ruku líbám, tatínku a maminko, nazdar, kluci inženýrští, pánbůh dobrý večer vespolek.

„To je dost, že jdete, kůzlata!“ vyjel si na ně otec.

„Tadyhleti ženichové už nadávali jako nezavření. Jakživ jsem neslyšel takové strašlivé kletby a spílání. Dalo mi to moc práce, než jsem je ukrotil.“

„Opravdu?“ divila se zrzavá dvojčata.

Jinoši bezbranně rozhodili rukama a chabě koktali, že oni vůbec nic, že to pan rada…

„Tak co je?“ bouřil chorý muž. „Bude se dnes večeřet, nebo si budeme vypravovat příběhy ze života? A co to máte v té škatuli?“

Alena se slavnostně uklonila a počala: „Tatínku! V uvážení toho, žes už dosti dlouho (...)

(......)