Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

52
Popisuje se slavná veselka.
Hlasy tisku.
Podivné chování ženicha Tomáše

A tak vám najednou propukl ten památný den a všecko se tvářilo slavnostně. Podomek Hanzlián s vydrhnutým a vycíděným obličejem zářil jako slunná neděle. Bernardýn s počestným obličejem a skvrnitá doga dramatického umělce měli výraz tak vážný, jako by se chystali revidovat účetní knihy zkrachované záložny. I ten malovaný vozka nad průčelím hospody se tvářil nějak zvlášť důležitě; a jeho kníry v podobě tlustých jelit probodávaly vzduch a červení koně pádili jako o závod.

Byla veselka, byly dvě veselky. Mladistvé nevěsty, ztepilé jako stvol, bílé jako anemonky, vykvetlé pod jarním sluncem mezi loňským listím. Byly růžové jako květ jabloňový a jejich rudé vlasy pod průsvitným závojem se podobaly hořící přilbě.

Ženichové měli postní obličeje, zdřevěnělé pohnutím. A byli černí jako maturitní komise.

Panu radovi trůnil na hlavě nový klobouk, jehož jméno bylo Tomáš. Čiperný holič podnikl v jeho vousu regulaci a melioraci a zřídil mu v tváři souměrnost jako v lázeňském parku. Byl to důstojný a čisťounký starý pán, a každý se na něho díval s potěšením.

A co povíme o paní radové? Hle, vidíš tu dámu, šustící starobylým, těžkým hedvábím, krášlenou mnohými šperky. A v její mateřské tváři city hrají jako vlny v osení.

Předstupuje před tebe, můj druhu, paní hostinská. Prohlédni si dobře tu příjemnou dámu. Temný atlas, lesklý jako kov, spoutal ty kypící tvary a dodal vznešenosti oblé postavě. Když kráčela, šuměla jako limonáda. Připomínala obálku románu, který by se mohl nazývati Na dvoře Kateřiny Veliké.

Kdykoli se setkalo starobylé, šustící hedvábí s temným atlasem, tehdy si obě tyto róby klesly do náručí a zalévaly se hojnými slzami, škytajíce prudkým dojetím.

Paní Boženě po boku stál dramatický umělec Benno Mertens; cylindr, černé sukno zdůrazňovaly distingovanou štíhlost; bílá kravata podpírala obličej z bronzu; diplomat zavítal ze vzdálené země, aby připojil svůj podpis k důležité smlouvě.

Pokud se týče syna Lubomíra, ten vězel ve svátečním oděvu, ve kterém se pohyboval nejistě.

V ten den se objevilo nesmírné množství příbuzných. Vynořili se z různých skrýší, vystoupili ze skříní, kde viseli, zasypaní naftalínem, slétli se z větví jako pestré, hlučící ptactvo. Starodávné tetky a ujcové opustili pozlacené rámy v rodinné galerii, aby se účastnili svatebního kvasu. Také jsi mohl seznat, že za posledních let byla hojná sklizeň bratranců a sestřenic. Byla to přízeň všech barev, druhů, jakosti. Příbuzenstvo naplnilo starobylý dům, takže byl napěchován jako egyptská sýpka za sedm úrodných let.

A mezi touto pestrou, nepokojnou změtí poskakoval pán, jenž zběhl ze studií. Organizační pud v něm klokotal a nutil jej k zimničnému zmítání.

Mávaje rukama a vykřikuje břeskné povely, honil příbuzné z kouta do kouta. Kdo stál, toho nutil, aby si sedl, kdo seděl, tomu podtrhoval židli a nabízel ji nově příchozímu. A když hosty prohnal po všech místnostech, vyletěl na (...)

(......)