Karel Poláček

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

55
Dobré chutnaní vespolek a všem dámám a pánům dobrou noc.
Končí se tato pravdivá povídka

Řetěz služebnictva se pohnul a jako na pohonném řemeni nastoupil z kuchyně do jídelny skvělý pochod lesklých mís naplněných vonnými pokrmy. Chod za chodem vstupoval mezi hodující, vítán rozjařenými tvářemi a zbožnými útrobami. Každá mísa pak byla provázena mohutnými intrádami hlučných plechů za osobního řízení kapelníka Jožky. Při tom však ani kolovrátkáři před hostincem se nedali zahanbit a svéhlavě točili klikou. A z dřevěných truhliček se neustále vinuly melodické stuhy, které se zadrhovaly v podivné kakofonické uzly.

Flašinety umlkly vždy pouze na chvíli, a to tehdy, když kuchařka s pomocí podomka Hanzliána vynesla kolovrátkářům ven kotel jídla. Chudáci se rozsedli kolem stavení a každý se obíral hrnkem polévky nebo s chutí obíral kost, svolávaje boží požehnání na hlavy mladých manželů.

Vytrvale pracovaly čelisti a kvetoucí tuk stékal po bradách hodovníků. Každý chod znamenal určité znamení plynutí času jako nebeský zvěrokruh; takže moučníky již uvítala skvoucí hra hvězdných konstelací na temném pozadí oblohy.

A každé jídlo bylo zaléváno mnohými a rozmanitými nápoji, které v žilách rozněcovaly oheň nadšení a zaháněly malátnost údů. Ony nápoje působily, že slova lehce přeskakovala ohradu zubů, řeč plynula bez přestávky a obmyslných výhrad, jež vyznačují střízlivou bdělost. Mnohý z hodovníků si povolil knoflík nebo pásek; povolil také své výmluvnosti, takže i nejzamlklejší se chvílemi podobal jarmarečnímu dryáčníkovi, jenž před stánkem vychvaluje své zboží. A jak postupovalo slunce na své dráze směrem k západu, tak stejným krokem s tímto osvětlovacím tělesem se uvolňovaly mravy, vystupujíce z hrází konvence.

Tenorista vhodně napodoboval zvířecí hlasy; kvokal jako slepice, která zanáší, bzučel jako moucha, která se otlouká o okenní tabuli, štěkal, skřehotal, chrochtal, kvičel; vzbudil pochvalu celého příbuzenstva.

Basista nabídl hostům několik varietních kousků. Postavil si na svůj knoflíkovitý nos kornout, který zapálil, a hodovníkům bylo hlasitě žasnouti, jak dovedl balancovati s neporušeným popelem, krouže pupkem jako břišní tanečnice. Potom vytahoval hostům z ucha, nosu a očí mince, vejce, kapesníky, hodinky. Bylo mnoho smíchu a nadšení.

Mezi hodovníky seděl také hlavní a (...)

(......)