Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Jest večer, jest noc, letní noc, vkusně vytepaná ve stříbře. Dusný vzduch voní po senu, po kvetoucích zahradách. Z luk se ozývá žabí skřehot, kolem pouliční svítilny tančí roj jepic a na sametovém nebi září Jupiter jako solitér za hezkých pár tisíc.
Jupiter nakoukl do dívčího pokoje v prvním patře hotelu U kamenného stolu. Zastihl tam dvě dívky, dvě rudovlasé dívky v hedvábných košilích, modravě průsvitných, jež splývaly až na paty. Alena zamáčkla nedopalek cigarety, a usmívajíc se parketovým úsměvem, jak káže současný mrav, přikročila k Věře, kolébajíc se v kyčlích. Pohlédla na sestru s převahou, jež je vlastní mužskému pokolení, a zkřivivši ústa, procedila jedním koutkem úst: „Smím prosit?“
Věra uchopila záhyby noční košile a učinila hlubokou, dvorskou poklonu.
Při trošce hudebního nadání možno sešpulením úst a zkroucením nosu si zříditi slušný domácí jazz.
Tú-tú-túlala-mňau, mňau.
Dívky se objaly kolem pasu a bečíce unylou melodii kolébaly se mezi dvěma lůžky od jednoho nočního stolku ke druhému, kroužily od prádelníku k umyvadlu.
Alena (s podmanitelským výrazem): „É… é… jak se vám tu líbí, slečno?“
Věra (ctnostně): „Ó, ó, ten krásný sál a vůbec…“
Alena: „A co hudba, slečno?“
Věra: „Oh, hudba je báječná.“
Alena: „S vámi… é… slečno, chtěl bych takto tančiti celý život.“
Věra: „Jděte, vy lichotníku! To říkáte každé?“
Alena: „Vyloučená věc. Jenom vám. Absolutně. Čestné slovo.“
Tú-tú-túlala-mftau, mňau.
Alena: „Vaše srdce, slečno, bije jako polapený ptáček.“
Věra: „Neříkejte!“
Tú-tú-dudlahýjá-mééé-kvik!
Věra: „Poslyšte, pane Badalec, já jsem slyšela, že jste velký podmanitel dívčích srdcí…“
Alena (se záhadným úsměvem): „Osud. To máte marné. Již v patnácti letech mne svedla francouzská bona. Roztrhla závoj tajemství…“ Po chvilce: „Směl bych vás o něco prosit?“
Věra: „A co by to mělo být?“
Alena (koketně): „Říkejte mi Gastone!“
Věra: „Gastone?“
Alena: „Čím mohu sloužit, hrdá krásko?“
Věra: „Ó Gastone… chtěl byste se mnou vypít pohár rozkoše až do dna?“
Dívky klesly nosem do polštářů, zmítaly se, kvičely, rozchechtaly se tak, až ztratily dech.
„Áchich, áchich, holka, já z toho budu mít smrt!“
„Fuj! Mne už všechno bolí…“
„Alenko, život je vážný, co?“
„To bych (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky