Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Kdesi na věži odbilo osm hodin. Posluhovačka prohlásila, že už musí jít, a odcházela, odnášejíc si svoje utěrky, smeták a balíček v novinovém papíře. Hustoles přitáhl si židli ke kamnům, natáhl rozkošnicky nohy a zapálil si svoji dýmku. V kamnech hučel oheň a sálající teplo naladilo nyní sluhu k filozofickým úvahám. Dumal o tom, že brzy přijede mladý pán a jak nyní budou krásně žít, on, pan šéf a ten mladý.

– Bude se žít ve svornosti a pořádku, – usoudil Hustoles.

Představoval si mladého pána Štorkána jako chlapečka v modrém kabátku s mosaznými knoflíky. Na hlavě má námořnickou čepici, oči vyjevené, nevinné… Hustoles ho vezme za ruku a obezřetně ho povede. Tohle a takhle, mladý pane, to se patří, to se nedělá…

– Mládí, mládí…, – vzdychal ten pán, – ono si to nedá říct… Ale počkej, ty poznáš Hustolesovu těžkou ruku…

Ozvaly se cupitavě kroky. Vešla slečna, zardělé tvářičky, okatá, bradu v liščí kožišině. Pozdravila Hustolesa a ten pán milostivě přikývl.

„Vyspala se, Jarmilko?“ zeptal se otcovsky.

„Děkuji, pane Hustolesi,“ odpověděla slečna.

„To rád slyším. Spaní je poloviční jídlo.“

Vstal, aby přiložil do kamen.

Vykonav toto dílo, protáhl se v kříži a pronesl ideu: „Noci se nám dlouží, den se krátí… ááá, inu sakramenckej život!“

Pak se zase uvelebil u kamen.

Slečna svlékla plášť, posadila se k psacímu stroji a počala obřad, kterým dámy zahajují jakoukoli činnost. Vyňala z kabelky zrcátko, prohlédla si bedlivě zuby a vyholené obočí, starostlivě pátrala, nenaskočila-li jí vyrážka, pak si přimalovala rty, napudrovala si tvář, laskavě se na sebe usmála a uložila svou ženskou zbrojnici do kabelky.

Hustoles zašťáral pohrabáčem v kamnech. Oheň bystře zapraskal a sluha si liboval: „Teplíčko je tu jako v ráji. Tak to mám rád. Schvaluje se.“

Slečna Jarmila si nasadila brýle a počala klepat na stroji. Pan Hustoles nacpal si opět svoji dýmku a bloudil očima po kancelářské místnosti. Jeho zrak se zastavil nad pultem účetního. Na stěně byla připevněna pozlacená klec a v ní poskakoval stehlík. Ptáček čiřikal, zachytil se drápky mříže, brousil si zobáček o pozlacený drát, pak opět začiřikal a vskočil na bidýlko.

Hustoles zavrtěl nespokojeně hlavou a pomyslil si: – Taková havěť by se neměla v kanceláři trpět. Nepatří se to.

Z tohoto uvažování vyrušil ho kožich s ohrnutým límcem, vysoká beranice z perziánu, deštník a galoše. Tato garderoba vnesla do kanceláře zimní chlad a galoše zanechávaly za sebou blátivé stopy.

Když se kožich svlékl, ukázalo se, že pod ním vězí huňatá šála. Pod beranicí se zjevila pleš a pod ní zamžené brýle. Odečtou-li se tyto svršky, pak zbude účetní (...)

(......)