Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přišoural se na nádraží, postál poblíže kanceláře a upřel krví podlité oči na trať. Kosé paprsky sluneční vnikly na peron, v stříbrných paprscích se leskly tančící mouchy. Na lavičkách seděli lidé, i bylo vidět na jejich tvářích, že čekají dlouho a že nevědí, nečekají-li marně. Stávalo se, že vlak nepřijel, neboť nic nebylo jistého v těch nejistých časech; avšak lidé nereptali, zvykli trýzni válečné doby a všechno přijímali tupě. Občas se někdo zdvihl a šel se napít vody. Skřípala zrezivělá pumpa. Mnozí polohlasně hovořili, jiní se mlčky hrabali v tlumocích. Kouřili a nádražím vanul čpavý zápach po spáleném listí.
Bylo větrno a chrastily dužnaté lusky zralých bobů, které obepínaly sloupoví nádraží; pestře kvetla řeřicha a těžká slunečnice se ohnula do oblouku. Někdy vstal člověk, protáhl své údy a slabikoval vyzvání, aby upsal devátou válečnou půjčku a aby se varoval nakažlivých nemocí. Starý voják, sešlý a knírnatý, spal na dlaždicích a z jeho otevřených úst se dral chrapot. Stál žebrák Chleboun jako hliněný panák a naprázdno mlel čelistmi.
Vtom se do nádraží přihnala lokomotiva, píšťala jedovatě zaječela a vlak vyhřezl lidi s tlumoky, cestující s pytli na zádech, obtížené koši, bandaskami a balíky. Každý vlekl nějaké břemeno s uspěchaným, usouženým výrazem. Železniční zřízenci, liknaví a lhostejní, v usmolených stejnokrojích, přezíravě se vypínali nad zbědovaný dav. Skřípala kola, hrozně kvílely nenamazané brzdy. Žebrákovy oči hledaly v davu známou tvář. Pohnul se, když spatřil Jaroslava, syna obchodníka Štědrého.
Desátník měl novou, vysokou čapku, kterou koupil na jedné stanici za skrojek chleba od nějakého domobrance. Byl oděn v jasně modrou blůzu po důstojníkovi, kterou si vypůjčil od vojenského sluhy. Chtěl se rodnému městu představit jako slušný, úhledný voják. S hranatými pohyby zkušeného bojovníka vykročil z nádraží, následován žebrákem.
– A… a… a… voják přijel – mumlal Chleboun.
– Dvě hvězdičky na límci… Syn pana Štědrého, obchodníka. Z vojny domů, rozumějme… –
Zapadlé tváře se nadýmaly a splaskaly; zelený knír se chvěl. Desátník se zvědavě rozhlíží. Podivoval se, že okresní město, které se v jeho mysli změnilo v dětskou knížku s barevnými obrázky, skutečně existuje. Pevně stály řady domů, přerušované zahrádkami, ve kterých se pestře zrcadlil barevný podzim. Hleďme, tam stojí ona kovárna, celá umouněná, a z temnoty žhne výheň. Před kovárnou stojí vůz a povaluje se nářadí. Ženská v dragounské blůze drží ohnutou nohu koně a kovář se rozpřahuje kladivem a chvilkami huláká: „Hé! Stůj, potvoro!“ No, a vedle je kamenická dílna. Černý pomník, anděl s palmovým listem. Desátník čte nápis: Zde odpočívá Václav Šabata, rolník v Březné. Buď s Bohem, tatíčku náš. A pak továrna. Kdysi to byla přádelna; oknem bylo vidět, jak se otáčí setrvačník a jak se šine transmise. Sem chodíval desátník, aby viděl, jak padá komín. Padal komín, padal, když jste se dívali vzhůru na jeho jícen, ale nikdy nepadl; a to bylo příšerné jako (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky