Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Paní Štědrá je uvítala ve dveřích; zalomila rukama a v jejím obličeji se odrážel úžas; příchod hosta ji vždy uváděl u vytržení a v těle cítila napětí jako akrobat před nebezpečným výkonem. Přála si, aby jí Kamil políbil ruku. (– Ne kvůli mně, já to nepotřebuji, ale patří se to. –) Avšak syn smekl cylindr, obřadně se uklonil a podal jí ruku.

Zasedli za prostřený stůl. Obchodník se vzdal svého čestného místa ve prospěch hostův. V kuchyni syčela pára. Kamil těžce dýchal, neboť krk mu svíral vysoký škrobený límec.

„Dělej jako doma,“ řekl obchodník a velel Kamilovi, aby si svlékl kabát. Syn odmítl a odložil pouze fialově proužkované manžety. Z kuchyně bylo slyšeti: „Musím přiložiti dva tři kousky uhlí.“ Paní Štědrá měla ve zvyku, že u sporáku mluvila k sobě. Stůl byl malý, a proto Viktorovi, druhému synu, prostřeli u psacího stolu. Neviděli ho ostatně rádi u společné tabule, zvláště když byl přítomen host. Páchl olejem a čmoudem. Jeho způsoby otce rozčilovaly. Měl zhrublé, mozolovité ruce, do nichž se zažral lak a saze; a dva prsty byly znetvořeny úrazem. Otce rozčilovala jeho kulatá hlava, svislý, krátký knír a modrá blůza. Při jídle mlaskal a funěl, jedl hltavě jako člověk vysílený těžkou prací. Viktor se nehoršil, že byl vyhoštěn ze společnosti. Mohl aspoň číst při obědě knihu Pět neděl v baloně, a to by mu otec při společném stole netrpěl.

„A do polévky přijde ještě špetka soli. Poliješ pečeni šťávou,“ mluvila paní Štědrá.

Vedle otce seděl nejmladší syn Jaroslav. Byl to mlčelivý hoch, letos složil maturitu a byl v pochybnostech, má-li studovat medicínu, nebo práva. Otcova tvář se usmívala a v očích se zatřpytila něžnost, kdykoli pohlédl na studenta.

Matka přinesla mísu polévky a nejdříve nalila manželovi. Obchodník nachmuřil obočí, usrkl ze lžíce a pak pravil: „Polévka je, maminko, delikátní. Císař pán by ji mohl jíst.“

Paní Štědrá si oddychla jako člověk, jenž vyvázl z velkého nebezpečí. Ustavičně pobíhala z kuchyně do jídelny. Obchodník se mrzel a projevil přání, aby s nimi poseděla. Aby mu vyhověla, sedla si chvilku na krajíček židle. Zobla do talíře jako pták, vytřela kastrol kůrkou chleba a pak zase odběhla s napjatým, starostlivým výrazem. Jídlo nebylo pro ni; jí náleželo pouze připravovat pokrmy; mužští pak byli povinni dávat okázale najevo, že jim chutná. Před obchodníka a ostatní rodinu kladla příbory s obřadností; avšak na psací stůl házela talíři, až to řinčelo, a přitom hučela: „Nacpi se, neřáde!“ Viktor si toho nevšímal; nezáleželo mu na obřadech, jako na dobrém jídle. Nejprve rozkrájel maso, pak uchopil vidličku do pravé ruky celou dlaní, napichoval sousta a pohlížel do otevřené knihy.

Kdykoli obchodník zpozoroval na talíři Kamilově mezeru, naložil (...)

(......)