Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

32

Odjezd Kamilův způsobil vzrušení a poplach. Obchodník brousil po příbytku, bručel a hlasitě říhal. Byl tak rozrušen, že cítil nevolnost. Váčky mu pod očima zčervenaly. Matka nabádala syna, aby před odjezdem pojedl polévku.

„Dobrá polévka… dobrá polévka…,“ breptala, „dala jsem do ní vajíčko. Jenom jez, máš dlouhou cestu před sebou…“

Avšak příručí odmítl; stále se usmívá a v obličeji má smělý, podnikavý výraz. Přehodil si přes plece zvonovitý raglán, elegantně zamával cylindrem a podal matce ruku.

– Políbit ruku by se patřilo, – myslí si paní Štědrá, a připadlo jí na mysl, jak její nevlastní děti lovily v kávě škraloupy. Nabádala příručího, aby nezapomněl psát; zrudla jí tvář a zafrkala do kapesníku.

Postavila se na práh a zírala za odcházejícím příručím. Otec ho doprovázel k nádraží. Cupal drobnými, opatrnými krůčky, opíraje se o starodávný deštník. Paní Štědré se zdá, že se jeho hlava scvrkla; celá se ztrácela v tvrdém klobouku. Záda se ohnula a z nich unyle visí vyrudlý penzistský kabát; nohy ve zvarhanělých kalhotách se sotva ohýbají. Zato příručí tančí jako mladá klisna a krouží rákoskou se stříbrným kováním.

Okna v ulici se otvírají a z nich se vyklánějí zvědavé obličeje. Agent Raboch se kmitl a zarejdil po městě, aby vybubnoval novinu, že Štědrých syn odjíždí. Za oknem Rabochova příbytku seděl písař Růžička a klepal na stroji. Zpozoroval příručího, i vyběhl na ulici v pracovním plášti a s tužkou za uchem.

„Tě péro,“ zakřičel a zalomcoval svým přítelem. Starému pánovi vysekl hbitou poklonu: „Já se klaním, pane Štědrý, stálé zdraví!“

Pleskl příručího po zádech.

„Vo co de, starej holajzníku?“

„Vo ty ženský kalhoty,“ odpovídá Kamil se smíchem.

Obchodníkovi se nelíbila tato světácká rozmluva. Tahal syna za raglán a nutil ho k spěchu. Příručí se loučil s písařem, který mává rukama a huláká: „Třikrát nazdar, Vršovice jedou!“

Obchodník mručel. Tvář písařova se mu nelíbila. Protivila se mu jeho hbitá, sladká mluva a žluté dlouhé zuby, jež vyčnívaly z úst. Varoval syna před špatnou společností. Avšak příručí bránil svého přítele. Je to hodný, upřímný kluk.

V ulici dr. Aloise Fábery potkali knihkupce Oktávce s loveckou brašnou a s dvojkou, zavěšenou přes plece. Obchodník obnažil pleš a knihkupec pohnul zeleným kloboukem. Notář dr. Tichay, zahalen ve svůj havelok, zvolna se šinul po chodníku. Obchodník smekl, ale notář ho nepostřehl, zabrán do svých myšlenek.

Příručí řekl: „Dávají mi pěkný plat. Teď se budu pěstit.“

„Zcela správně,“ odpověděl otec, „ale hlavně tento… musíš se držet. Žádné zpívání, žádnou Píseň práce, rozumíš? Jednou budeš svým pánem a také ti nebude vhod, když tví zaměstnanci ti budou dělat revoluci…“

Kamil mávl rukou: „Žádné strachy, já vím, co dělám.“

„No, jen aby…,“ staral se otec.

Po cestě se kmitl profesor Pošusta. Nohy v krátkých kalhotách mladicky upalují. V ruce drží noviny a krátkozraké oči hltají potištěné řádky. Kapsy lodenového kabátu jsou naplněny brožurami.

Obchodník (...)

(......)