Karel Poláček

ČTRNÁCT DNÍ NA VOJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI. O stavu kuchařů

Výkonný rotmistr otevřel dveře a zvolal: „Tak tady! Kdo chce jít ke kuchyni za špekouna?“

Nějaký maník, který do té chvíle ležel na kavalci břichem vzhůru, setrvávaje v klidu jako nažraný krokodýl, a pohlížel ke stropu, obrátil se ke stropu a zachrochtal: „Tady!“

„Jak se jmenujete?“ tázal se rotmistr.

„Kunc Jan,“ odpověděl maník posadiv se s těžkým povzdechem.

„Tak se seberte a jděte ke kuchyni,“ rozkázal rotmistr a odešel.

Jak je to na vojně všecko náramně jednoduché! V civilu hledá se kuchař inzerátem. Vykáže se hromadou vysvědčení. Líc civilního kuchaře je růžová, jako by byla upěchována z mandlového těsta jako ona prasátka pro štěstí, která vidíváme ve výkladech cukrářských krámů. Na břiše má tlustý zlatý řetěz. Rozšiřuje kolem sebe jakousi delikátní vůni. Překonává vnadností a elegancí i taneční mistry.

Avšak na vojně nazývá se kuchař zpravidla Jan a jeho tvář je opuchlá, jako by byla poštípaná od vos a otok zastydl. V této tváři sedí dvě očička, která podobají se hrozinkám v bábovce. Jeho jediná kvalifikace k úřadu kuchaře je odpor proti execírce a úplné nedbání tělesné kultury.

Nikdo ještě nespatřil vojenského kuchaře, že by, chystaje se k vycházce, vstoupil do lázně, potom oblékl hedvábné prádlo, vzal si extrovní uniformu, postříkal se voňavkou z flakonu, manikúroval si nehty a prohlédl se před odchodem v okrouhlém zrcadle z benátského broušeného skla. Naopak. Jeho oči jsou slepené tukem a ospalostí. Je asketa a pohrdá světskou marnivostí. Drží se přesně služebního řádu, který zakazuje vojínům fintivost; nedbá služebního řádu, který přikazuje vojínům tělesnou čistotu. Všecky výtky v tomto směru odmítá a s unaveným gestem, které praví: „Jaképak štráchy s námi! K čemu paráda pro těch pár let, co tady ještě budem?“ A svalí se pod vůz do sena, a tam spí tak dlouho, až jej probudí (...)

(......)