Karel Poláček

ČTRNÁCT DNÍ NA VOJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV. Na cvičiště

Důstojník zavelel: „Na řemen zbraň!“ a „Pohov!“ Oddíl opouští město, jehož domy mají spuštěné záclony; město spí. Mineme červenou budovu koželužské školy a jsme v polích. Je šedivé jitro; dubnovému dni nechce se vstávati. Po bahnitých lukách vlekou se baladicky útržky mlhy. Po obou stranách silnice trčí topoly, holé jako březová košťata. Tu a tam objevují se již civilní lidé. Dělníci s uzlíky jdou do továrny. Drkotají selské vozy, jež přivážejí do města zeleninu. Kočí, vidouce oddíl vojska, vypínají se pansky, protože se vezou, zatím co voják s břízou šlape prach. Ale vojákům je vesele, neboť svěží jitro jim pročistilo plíce. Podél silnice trousí se opět domky – Nový Hradec. Maličký rotný, malíř štítů, ukazuje na firmy, které maloval. „Podívejte se, tamhleten obchod smíšeným zbožím je moje dílo. Ta hospoda také. Čistá práce, co? Za ten nápis na střeše továrny jsem bral sto dvacet korun a byl jsem s tím hotov za den. Jo, v civilu člověk něco platí…!“ Ti dva tlustí svobodníci rozhovořili se rozjařené o krytinách. Přou se vášnivě, co jest lepší, jestli břidlice, nebo eternit. Vida, už děti na kolech jedou do školy. Snad nám to dopoledne přece nějak uteče. Ale je nějak sakramentsky sychravo. „Když se jde, tak to ujde,“ konejší četař Riemer, hostinský ze Starkoče.

Pan nadporučík velí: „Zpívat!“ – „Tak to zmáčknem, mládenci.“ – Ale (...)

(......)