Karel Poláček

ČTRNÁCT DNÍ NA VOJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX. Večer

Byvše u rozkazu poučeni, že se mají slušně chovati a představené zdravit, trousí se vojáci z kasáren do města. Na náměstí snáší se mírný jarní soumrak a večerní promenáda šumí. Procházejí se tu studenti a krátkovlasé slečny, důstojníci a vždy šviháčtí jednoročáci.

Myslím, že nebylo většího nevkusu, než je ta nynější, tzv. parádní uniforma československých důstojníků. Na olivově zbarvené polní sukno našíti blýskavé nárameníky, kolem pasu široký stříbrný pas, toť představa elegance domorodců Bismarckova souostroví. Tento stejnokroj je obraz bídy, kterou je snášeti našemu důstojnictvu. Jsou placeni mizerně, ale zato dostali stříbrné nárameníky, což asi připomíná oblíbenou praxi za Rakouska: Úředníku, jenž chtěl postup a zvýšení platu, dali řád, a tím byla věc spravena.

Nebudeme se blýskati v plátěnkách a nestvůrných bagančatech na náměstí, ale půjdeme do aleje Vzdechů, kam kromě milenců nikdo nechodí; a milenci tvoří tiché spolky, které si nelibují v hlučných projevech. Musíme uvažovati

o statečnosti.

Pozorujeme v poslední době, že se v novinách zahnízdil podezřele nadšený a loajálně lyrický způsob psaní o manévrech. Čítáváme s jistou nevolností, že „naše chrabré vojsko dobylo s nadšeným elánem kóty 245“. Na tuto manýru, jež připomíná nám machu různých Rodu-Rodů z rakouského tiskového válečného stanu, dlužno dávati pozor. Jest především konstatovati, že není statečného vojska, nýbrž pouze vojáků, kteří plní svoje povinnosti. Statečnost je pojem, který lpí na individualitě člověkově. Je to vlastnost spontánní. Jestliže někdo skočí do vody z vlastní vůle, aby zachránil tonoucího člověka, pak můžeme mluviti o statečnosti. Pakliže jej však přinutíme revolverem, aby se do vody vrhl, tehdy není zde statečnosti. Musíme říci, že statečnost a instituce obecné branné povinnosti jsou pojmy, které se nesnášejí. Ten, kterého povolá na vojnu svolávací lístek a jenž pod hrozbou porušení vojenských zákonů vykonává brannou službu, je statečný? Naopak, spíš by se mohlo říci, že dezertér, jenž, nedbaje nebezpečí z překročení zákona, prchne z boje, je statečný; neboť tady je skutečné riziko. Člověk ve většině případů není statečný; žádný národ není tak statečný v tom smyslu, že by sestával z jedinců, kteří se nebojí bolesti, zranění, ztráty zdraví a smrti. To by byl nanejvýš národ sebevrahů.

A to je myslím, omyl, jestliže služební řád na prvních stránkách praví, že je povinnost vojáka, aby byl statečný. Statečností nemůže býti nikdo povinen, jako nepřinutíte nikoho, aby byl krásný. (...)

(......)