Karel Poláček

35 SLOUPKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Filozofie zbytků

V tom to nevězí, že škubánky od oběda jsou k večeři dvakrát omaštěné a opékané, a tím že tento pokrm, jinak zajisté nudný jako venkovské nádraží za horkého nedělního odpůldne, stane se k večeři jídlem do jisté míry pikantním. Idea ohřívaných škubánků je v tom, že jsou to právě zbytky; a potom, a to hlavně a především, že pouze jeden nebo nejvýše dva členové rodiny dostanou zbytky od oběda a ostatní mají večeři od uzenáře; takže ten, co má v kastrole zbytek od oběda, má zvláštnost a má jaksi v kruhu rodinném vynikající postavení.

Já však vůbec nebudu mluviti o škubáncích, ani o ohřívaných. Chci pověděti pouze to, že člověk má tajemný pud, který ho nutí sháněti se po zbytcích. A ovšem je ve zbytcích veliké kouzlo. Zajisté že drobné mince, které k poslednímu hledáme, sháníme a pečlivě vybíráme šacujíce se v kapsičkách vesty, mají pro nás větší cenu než ty ohromné a vydatné papíry, které dostaneme na prvního. To je kouzlo zbytků. A proto mnoho bystrých obchodníků, a to nejen těch z páté čtvrti, etablovalo se právě ve zbytcích. Zbytky – partie! to je nejstručnější a nejpůsobivější  firma, kterou mohl obchodník vymyslet. A nehrnou se kupující do krámu proto, že se domnívají tam laciněji nakoupiti než jinde; nikoliv; to je pohání onen tajemný pud po zbytcích, ona nejasná obava, že to jsou poslední zbytky zboží toho druhu. Potom že už se nic takového na světě neobjeví.

Všimli jsme si také, s jakou úctou chová se věda ke zbytkům. Je někde na nějakém ostrově zvíře, třebas jinak prevít, nechytré, nevkusné, páchnoucí a vůbec neladnými vlastnostmi oplývající. Avšak je to zbytek druhu takového-makového a věda, vláda a všichni lidé chovají se s respektem k onomu živočichovi. Nebo, řekněme, takový skrčenec. Dobrá, někde v jižní Francii naleznou kostru; tento skelet patřil kdysi nějakému troglodytovi, třeba za života ničím nevynikajícímu. Možná že se tento troglodyt netěšil žádné úctě a vážnosti mezi ostatními spolutroglodyty. Možná že tento troglodyt byl mizerný karakter. Avšak učenci chovají se ke kostře s takovou něžností a úctou, jako by šlo o pozůstatky bůhví jakého velikána, a pochovají ji s velikou slávou v muzeu. Kostře troglodytově dostává se takových poct, jakých nebude účastna tělesná schránka ani (...)

(......)