Karel Poláček

35 SLOUPKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

U svatého Matěje

Matějskou poutí počíná se pražské jaro. Na svatého Matěje musejí frkačky, trumpetky, píšťalky, slavíci, harmoniky i flašinety vrznout, kdyby měly zmrznout. A všecky ty výtvory barbarského důmyslu vrzají jedna radost, i není nikterak naděje, že by měly zmrznout. Ohlašují jaro: Jsou velkoměstský surogát rokotu skřivánka, bublání potůčku, pískání pastýřské šalmaje a všech takových věcí, které jsou předepsány ve školních čítankách jako nutné rekvizity potřebné k příchodu jara. Tedy nejvíce smysly vnímatelná vlastnost Matějské pouti je ohromný rámus. Poslouchám, vrtím s podivením hlavou a povídám: „To jsou nástroje! Vymyšlenost je to veliká… nač ti lidé nepřijdou… já říkám, že je to dar od Pánaboha!“ Zástupem lidí prodírá se automobil; sedí v něm dvě brejlaté Američanky, takové YWCy, a foukají vážně do frkaček. Domnívají se patrně, že je to náš národní zvyk, a řídí se podle přísloví: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Ostatně doporučuji některým pánům zákonodárcům, aby zde studovali a opatřili si prostředky nutné k práci parlamentní. Doufám, že někteří zvláště pilní zástupci lidu opatří si zde nové argumenty do své duševní zbrojnice.

Nás mladé a cituplné lidi zajímají však více perníková srdcata. V naší době, kdy ve výtvarném umění dominují hranaté, šišaté a špičaté formy, zachovává tento stylizovaný sval, jenž podle učení mediků rozvádí a reguluje oběh krve, podle básníků však je sídlem všelijakých pocitů, svoji tradiční oblou a buclatou linii. Avšak poezie perníkářská kráčí přece jenom s duchem času. Vidíme to podle nápisů, jež zdobí perníková srdcata, z nichž některé jsou temné a nejasné, jak zákon moderního písemnictví káže. Například: „Mé srdce je jak sen dlouhý“, nebo „Ať, ať, ať je –“. Divné, pravda? Ale co říkáte tomu: „Důvěrně svou hlavu kladu tam, kde srdce mám.“ Jak se to dělá? Ještě tak nejsrozumitelnější je báseň: „Srdce mé je jeden plamen – vyslyš mě a nebuď jako kámen!“ Jestli se dobře pamatuji, napsal jsem jako čtrnáctiletý jinoch tuto myšlenku jedné slečně do památníku.

„Okuste zdravotní cukrovinky!“ hlásá firma jednoho podniku. Toto vyzvání vykládá majitel závodu takto: „Ochutnat – a ve skutečnosti si pochutnat! – Pravé mentol-jitrocelové-kokosové-ligérové-deligates-cukrovinky – (mamičko, prodávej!) – bez konkurence, pánové a dámy! – Konkurence je dneska zlá – než dojdete ke kostelíčku, dostanete chuť na něco velejemného – a pardon – sakra –“

„‚Deligates‘“ mu padl do bláta,“ raduje se škodolibě jeden zlý chlapec.

Myslím však, že co do výmluvnosti nemůže se prodavač mentol-jitrocelových-kokosových-ligérových-deligates-cukrovinek měřiti s „jedině pravými a koncesovanými výrobci čokolády a žádnými překupníky“. Jsou ale na to také dva. Jeden z nich „to je ten Alois z Vinohrad, to je můj (...)

(......)