Karel Poláček

35 SLOUPKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nádraží

„Ostatně takový supící vlak je mohutným překrásným zjevem… Nedovedu pochopit, kterak může někdo snižovati železnou dráhu porovnáním s dostavníky a poštovskými vozy. Mám jisté zkušenosti o dostavnících; jistě alespoň o vozech poštovních. Již efekt, kterým působí na muže ona vozidla obsluhující, je zřejmý. Převaha páry je patrna bez dalších argumentů. Nářek na železnice z hlediska pastorálního je zastaralý. Věřte, je na miliony dorostlých osob v Anglii, jimž hukot lokomotivy je stejně sugestivně rozkošný jako zpěv kosa.“ (G. B. Shaw)

Ovšem že je supící vlak mohutným, překrásným zjevem. Dojmy, kterými působila v našem dětství řítící se lokomotiva, jsou nezapomenutelné. V pravdě, supající vlak je překrásný přírodní úkaz; ale o tom jsme nechtěli uvažovati. Ani my nechceme snižovati vlak srovnáním s dostavníky. Nepamatujeme již dostavníků, ale mnohý z nás měl příležitost jeti poštovským vozem. A tu jest přiznati, že jízda v poštovském voze nevyvolá v nás touhu po časech bachratých dostavníků. Nepůsobila dojmem idyly; nevyvolávala rozkošných menuetových melodií; nepřipomínala barokních, dickensovských anekdot. Tupila nás nepohodlím, rozhořčovala bezohledným otřásáním a pomalostí; a pohled na měděný nos poštovského panáčka, hrbolatou silnici a škarpy vzbuzoval pocit nejistoty.

Avšak nádraží? Působí i nádraží mohutným, překrásným dojmem? Nikterak. Zádumčivému a tomu, koho změna místa znepokojuje, je na nádraží veselo. Ale tato veselost prýští z citu škodolibosti, jenž dává radovati se člověku z toho, že za horkého nedělního odpoledne je cestujícím jeti třeba do Bohumína, zatím co zádumčivý člověk zůstane si doma. I kochá se milovník lenivých myšlenek, s nadšením pohlížeje na muže i ženy vlekoucí kufry a potící se starostlivostí o místo u okna. Raduje se, patře na shluk lidí tlačících se u nádražní pokladny. Vidí, že zástupy lidí jsou vydány na pospas eráru, a to pomyšlení je sladké. Skutečně, není místa na světě, kde by bylo soustředěno tolik nepříležitostí a trampot, pochodících z moci vrchnostenské, jako na nádraží.

Myslím, že není nikoho, kdo by vyhledával nádraží pro utěšený pohled. Nevím proč, ale mně připomíná každé nádraží arcivévodu Františka Ferdinanda. Kdyby nádraží bylo klukem, tak bych je pokřtil Ferdinandem; tak je strohé. Nádraží snaží se vyšňořiti obrazy, které představují pohledy na (...)

(......)