Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O detektivce

Detektivka přišla do módy. Tuto módu způsobil zřejmě Chesterton. Několik intelektuálů přiznalo se veřejně k zálibě v četbě detektivních románů. Je nyní obava, že pod prapor detektivek přihlásí se snobismus; už nyní je jaksi pro vzdělaného člověka hanba nečísti detektivek.

Detektivky mají podobný osud jako biograf. Byly doby, kdy pro kulturního člověka byl biograf zakázaný lokál. Intelektuálové holdovali biografické neřesti tajně v předměstských kinematografech. Byvše přistiženi při činu, tvářili se rozpačitě, jak by si asi počínal vážný kmet, kdybychom jej přistihli, an hraje někde u zdi čáru nebo fotbal s hadrovým míčem. Profesor dopadený svými žáky v noční vinárně nemohl být více zmaten. Časy se radikálně změnily. Dnes je film oficielní umění; a divadelní režisér, jenž nechce být pokládán za zpátečníka, musí ve své režii uplatniti hříčky, jež poněkud připomínají filmové triky.

Četba detektivek, pronásledovaná osvětovými svazy, veřejným míněním a pedagogy, uchylovala se v dřívějších dobách do tajných útulků, kdež bujela jako bohoslužby křesťanů v katakombách za doby Diokleciánovy. Studenti hltali detektivky pod lavicí při hodině matematiky a náboženství. Státní úředníci oddávali se detektivnímu čtení na letních bytech v klínu vznešené přírody. Jedině na periferii neviděla se mravní úhona v této zálibě. Vidíme předměstské mladíky se svazky umouněných detektivek po kapsách, kteří jedva vstoupí do elektriky, ponoří se do čtení; vidíme je na kopci pod Santoškou, kterak v hloučku obklopují předčítajícího; na ulici vrazí do nás čtenář, jehož nos sleduje podivuhodné osudy Nick Carterovy, jak jsou popsány v sešitu s barevnou obálkou. Na předměstí vyměňují se cliftonky za retka. Studenti prodávali je za cizozemské známky.

Ze stanoviska slovesného vzato, můžeme detektivky pokládati za druh prózy, v níž převažuje děj; detektivka nesnese oblíbených lyrických a psychologických lícní. Poněvadž dále je základem každé detektivky záhada a protože fabule může se pohybovati pouze v oblasti kriminální, je zřejmo, že z technického hlediska je detektivka velmi těžký druh písemnictví. Můžeme, jako konečně ve všech oborech literatury, rozeznávati detektivku uměleckou a konvenční. Podle toho jsou také detektivové dvojího druhu. V rozsáhlé literatuře cliftonek, bufalobilek a nickcarterek vystupuje detektiv hladce oholených tváří, s vystouplými lícními kostmi a zapadlýma očima. Do energicky staženého koutku úst patří anglická lulka. Detektiv horečně přemýšlí, zabořen do klubovky, a pokuřuje vonné havana. Jeho zevnějšek tak odhaluje jeho povolání, že podivujeme se naivnosti zločinců, kteří se stávají kořistí tohoto detektiva. Neboť co říci o zločincích, kteří neprchají při pohledu na muže oděného ve sportovní dres, s holí, placatou čepicí a bezvadnými knickerbockers? Což je snad ještě zapotřebí, aby z levého oka detektivova zářily tři paprsky, jaké vídáváme na obálkách detektivních novel? Také obsah těchto detektivních povídek nemůže nás (...)

(......)