Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozprava o starém muži

Mužové zestárnuvše stávají se starci.

Starci jsou pojem víceméně statistický. Starci se vyskytují najmě v číslech; věda statistická zjišťuje percentuální počet starců k ostatnímu obyvatelstvu. Pravidelně však jsou starci představa dosti pomyslná. Reálně vyskytuje se tu a tam nějaký stařec v radikálních časopisech; obyčejně nechá ho rodná obec bídně zemříti v obecní pastoušce; nebo se stává, že ani nejstarší starci nepamatují zlořádů, které zavládly v tomto státě.

Nicméně však stařeček je pojem daleko konkrétnější. Stařečkové vyskytují se na venkově, jsou milí, bezzubí a bzučí jako čmeláci. Vyhřívají se na zlatém podzimním slunci, a vyšedše za humna, zapálí si zpravidla svoji ulmačku. Jsou pamětníci a řízným slovem odbudou všetečného městského panáka. Nosí podle svědectví spisovatelů z venkovského života jakousi poctivici, vysoké boty a šosatý kabát. Nezřídka bývají i písmáci. Na Moravě vyskytují se stařečkové bez háčku na „r“ a s čárkou na „e“. Tito staréčkové hovoří širokým hanáckým nářečím.

Stařečkovi se podobá dědeček do té míry, že je taktéž bezzubý, taktéž švitořivý, ale žije v městě. Jeho vítání s vnukem bývá vždy dojemné, neboť vnuk je student, přinášívá pěkné vysvědčení a bude doktorem. Stařečkové i dědečkové jsou oblíbeným předmětem idealizující a svérázující literatury. Naproti tomu děda vyskytuje se již v realistickém písemnictví a líčí se jako figura s nádechem poněkud humoristickým.

Znamenité místo v hierarchii starců zaujímá děd. Význam dědův není pouze v tom, že je nad pomyšlení moudrý a v pohádkách uděluje vždy sirotkovi dobré rady. Vždyť v pohádkách potkává sirotka v lese i stařeček, který se zjevuje, kde se vzal – tu se vzal. A je-li sirotek prozíravý, vždy rozdělí se se stařečkem o skývu chleba, neboť ví, že domnělý stařeček je sám Pánbůh a ten učiní, že sirotek cíle svého přes všecky svízele dojde, draka potře, princeznu krásnou za manželku pojme a s ní půlku království věnem dostane. Avšak děd sídlí za devaterými horami a devaterými řekami a je těžký přístup k němu, zato však oplývá nevýslovnou moudrostí. A nejen to: V starých dějinách českých a v bájích a pověstech slovanských drží v jedné ruce varyto^[4] a v druhé ruce otevřenou tlustou knihu; vedle něho sedí dvojocasý lev a dívá se s přehnaným sebevědomím. Děd pamatuje jednak Švejdu, jednak šestašedesátou vojnu, a vždy byl hrdým staročechem. Na dědovi je něco prorockého: když nic jiného, tož aspoň jeho plnovous, jenž vlaje v příšerné vánici, za které je dědovi častokráte opustiti rodnou vlast.

Co však je děd proti kmetovi? Kmet je nejkrásnější výkvět stařectví. Připomenouti dlužno, že zde nejedná se o kmetech, přísedících soudů, kteří mají souditi přečiny spáchané tiskem. Vždyť je známo, že tito kmetové bývají mladí mužové, ač i oni jsou úctyhodní a nezřídka nadmíru tlustí. Avšak kmet je bez výjimky ctihodný. Kmet (...)

(......)