Karel Poláček

PÁSKY NA VOUSY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DĚJSTVÍ TŘETÍ

Parádní pokoj v domě pana Hahna. Zařízení, jaké je obvyklé v kruhu pokojných měšťanů. U stolu je shromážděna četná společnost, neboť se slaví zasnoubení slečny Elzy s panem Votickým. Hosté jedí a pijí a dělají velký hluk.

 

HLASY: Pssst! – Ticho! Strýček Ignác bude mluvit.(Utišení.)

STRÝČEK IGNÁC (vstane a nasadí si skřipec): Velectění hosté! Podívám se doleva, podívám se doprava, – a co vidím? Vidím velký pokoj – krásný pokoj – nádherný pokoj. A v tom pokoji je stůl, kolem něhož shromáždila se velká společnost. A když vidím, že se tu sešlo tolik dam a tolik pánů, – tu se ptám: Co zde pohledáváme – za jakým účelem jsme se sešli, vážení hosté? – (basem) Sešli jsme se proto, poněvadž nám nastala veliká událost – slavná událost. (sladce) Sešli jsme se proto, abychom oslavili zasnoubení dvou mladých lidí – (hlasem nemaštěným) zasnoubení spanilé slečny Elzy Hahnové s veleváženým panem Alfrédem Votickým. A když vidíme tento krásný párek, tu se velmi divíme, jak se k sobě hodí, a voláme: Sláva tobě, Hospodine, že jsi stvořil tyto dva mladé lidi, a požehnej jim, aby žili ve svornosti a lásce sto let! Prosím vážené hosty, aby se mnou připili nastávajícím novomanželům.

(Přípitky. Páni tisknou ženichovi ruku, dámy objímají nevěstu.)

SENTIMENTÁLNÍ TETA (objímajíc nevěstu): Jak ti závidím, dušinko! Ach, že jsem se nenarodila o dvacet let později! Kdybych měla dneska svatbu, pak by mi museli koupit trymó^[20]! (Plačíc.) Já nikdy nebudu mít trymó!

MELANCHOLICKÁ TETA: Elzo, poslechni mne – nedávej prádlo z domu! (těžkomyslně) Dávají do prádla prášek a všecko zničí.

PANÍ HAHNOVÁ (utírajíc si oči): Bože, to byla krásná řeč – já jsem celá pryč – naše Elzinka. – (Pláče, najednou vyskočí.) Odpusťte – já musím do kuchyně – co ta kuchařka – jeden aby byl všude. –

PANÍ SCHULHOFOVÁ: Krásná řeč, věru! Slyšela jsem krásnější řeči! (štiplavě) Ale tentokrát neřekl nic o tom, že je nevěsta jako ten drahokam v diadému královny indické, jak to řek, když měla Olga Steinová svatbu…

IDA SCHULHOFOVÁ: Však také je Olga Steinová dcera továrníkova!

(Paní Hahnová se vrátila a usedne na své místo.)

PANÍ SCHULHOFOVÁ: (k paní Hahnové): Paní Hahn, nemají mi to za zlý, ale já se jenom divím, že to s Elzinkou šlo tak najednou! Já věru nebudu naši Idu k něčemu nutit, my nejsme tak moderní… ať si ještě užije domova… Prosím vás, co je to za pána tamhle naproti, co mluví s paní Lauferovou?

PANÍ HAHNOVÁ: Kterej, ten s tou pleší?

PANÍ SCHULHOFOVÁ: Ano, ten, co má málo vlasů.

PANÍ HAHNOVÁ: Ale, to je pan Lüftschütz.

PANÍ SCHULHOFOVÁ: Pane Lüftschütz, jdou sem! Proč se k nám nejdou posadit? Naše Ida se po nich ptala!

LÜFTSCHÜTZ (k paní Lauferové): Pardon, dámy mě volají. (Vstává a jde k paní Schulhofové.) Rukulíbám, dámy! Jak se daří? (Mne si ruce.) Já nevím, jak to, ale já mám u dam náramné štěstí. Když jsem byl v Olomouci –

PANÍ SCHULHOFOVÁ: Tady se posaďte. – Tady – tady! – Vedle naší Idy je vaše místo.

LÜFTSCHÜTZ: Rukulíbám, (...)

(......)