Marco Polo

Roku 1271 se bratři znovu vypravili na cesty. Tentokrát je doprovázeli dva křestaňští duchovní, kteří se však zalekli obtížného putování a z Arménie se vrátili domů, a Niccolův sedmnáctiletý syn Marco. Z Arménie putovali Polové na jih, přes západní Persii do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Sem přijížděli kupci z Indie s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou, které místní obchodníci prodávali do mnoha dalších zemí. Polové chtěli odsud plout do Číny, ale svůj úmysl neznámo proč změnili. Vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora a jejich cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afganistánem přes pohoří Pamír a Turkestán pak dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se pustili přes ni.

Cílem jejich další cesty byl opět Peking, od roku 1264 sídlo velkého mongolského chána. Kublaj je opět přijal s velkými poctami. Nejvíce si oblíbil mladého Marca a během sedmnácti let, které tu pobýval, mu svěřoval různé úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titulu své funkce Marco Polo navštívil provincie Šan-hsi, Šen-hsi, Siičuan a Jünnan, pravdepodobně i severní Barmu, a dále z Pekingu cestoval na jihovýchod až po přístav Cuan-čou.

V roce 1292 velký chán Marca Pola s otcem a strýcem bohatě odměnil a propustil. Do Benátek se vrátili po tříleté cestě. Na lodi se plavili jihočínským mořem do Končinčíny a na Sumatru, kde čekali půl roku na příznivý vítr. Poté pokračovali přes Cejlon na Malabarské pobřeží Indie a podél perských břehů do Basry. Nakonec se přes Černé moře, Trapezunt a Konstantinopol dostali zpátky do Evropy.