Náhodná ukázka:

Kapitola 9

Vzduch obklopující druhou planetu sluneční soustavy Žabí hvězdy byl zatuchlý a nezdravý.

   Na jejím povrchu neustále vál vlhký vítr. Fičel přes solné pláně, vyschlé močály, změtenou, zahnívající vegetaci a chátrající trosky dávných měst. Nic živého se tu nepohnulo. Planeta, jako mnoho jiných v této části Galaxie, byla opuštěná.

   Vítr teskně skučel ve starých práchnivějících rozvalinách. Ještě teskněji naříkal, když bičoval paty vysokých černých věží, nejistě se pohupujících nad povrchem tohoto světa. Na vrcholu věží sídlila hejna velkých, vychrtlých, smrdutých opeřenců - kteří jako jediní přežili kvetoucí civilizaci.

   Zdaleka nejteskněji však vítr skučel, když vál kolem jistého místa uprostřed širé šedavé pláně na předměstí největšího z opuštěných měst.

   Ono místo, vřed na tváři planety, jí vysloužilo pověst nejhrůznějšího světa v Galaxii. Zvenčí jen ocelová kupole o průměru asi deset metrů. Zvnitřku něco mnohem obludnějšího než si lidská mysl dokáže představit.

   O nějakých třicet metrů dál se rozkládalo něco, co je zřejmě nutno popsat jako improvizovanou přistávací plochu. Znamená to, že na poměrně velké rozloze tu leželo asi dvacet či třicet vraků budov, shozených z výšky.

   Kolem nich se potulovala bezprizorná mysl. Na něco čekala.

   Její pozornost byla zaměřena do nebe. A skutečně, zanedlouho se v povětří objevila drobná skvrna, obklopená kruhem menších skvrn.

   Větší skvrna byla samozřejmě levá věž budovy Stopařova průvodce po Galaxii, snášející se stratosférou Žabího světa B.

   Během sestupu Rústa konečně prolomil nepříjemné ticho, jež mezi oběma muži postupně narostlo.

   Zvedl se, zapakoval ručník do brašny a pronesl k Zafodovi:

   "Teď splním svůj úkol, Bíblbroxi."

   Zafod k němu vzhlédl z kouta, kde sdílel Marvinovy nevyslovené myšlenky:

   "Jo?"

   "Zakrátko přistaneme. Až budeš odcházet, jdi oknem, ne dveřmi. Hodně štěstí," dodal a vystoupil dveřmi, aby ze Zafodova života zmizel stejně záhadně, jako se v něm objevil.

   Zafod vyskočil a pokusil se otevřít, ale Rústa dveře už zamkl. Pokrčil tedy rameny a vrátil se do kouta.

   Dvě minuty nato budova tvrdě přistála mezi ostatními vraky. Doprovodná plavidla deaktivovala silové paprsky a odplula vzduchem. Směřovala na Žabí svět A, místo daleko přijatelnější než Žabí svět B, kde flotila nikdy nepřistávala. Nepřistával tam vůbec nikdo. Dosud nikdo nekráčel po povrchu této planety - nikdo kromě obětí určených pro Vír totální perspektivy.

   Náraz přistávacího manévru Zafodem tvrdě otřásl. Chvíli tiše ležel v troskách, v něž se teď místnost změnila. Bylo mu jasné, že dospěl do nejnižšího bodu své životní dráhy. Připadal si zmatený, opuštěný a nemilovaný. Nakonec však dospěl k závěru, že ať ho čeká cokoliv, bude nejlepší mít to za sebou.

(...)

(Douglas Adams, Restaurant na konci vesmíru)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2026 Johanesville