Terry Pratchett
překlad: Jan Kantůrek

ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA - DÁMY A PÁNOVÉ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

„Znáš ho?“ zeptala se Bábi Zlopočasná.

Stařenka Oggová znala v Lancre každého, dokonce i tenhle opuštěný pozůstatek člověka, který ležel v kapradí.

„To je Vilém Skřuska z Dílů,“ odpověděla. „Je ze tří bratrů. Vzal si mladou Bledvorníkovou, pamatuješ? Tu, co měla zuby stavěné jako vzduchem chlazený model?“

„Doufám, že má ta chuděra ženská slušné černé šaty,“ zabručela Bábi Zlopočasná.

„Vypadá to, že ho někdo probodl,“ řekla Stařenka. Jemnou, ale pevnou rukou tělo obrátila. Mrtvá těla ji nijak neděsila. Čarodějky všeobecně sloužily nejen jako porodní báby, ale i jako ošetřovatelky umírajících a ohledávačky mrtvých. První a poslední věc, kterou mnoho obyvatel Lancre v životě vidělo, byl právě obličej Stařenky Oggové a ve srovnání s tím se celý ten kus mezi začátkem a koncem zdál zcela bezvýznamný.

„Skrznaskrz,“ pokračovala Stařenka. „Je propíchnutej durchumdurch. To mi teda, holka, vysvětli. Kdo by dělal něco takovýho?“

Obě čarodějky se jako na povel otočily a zadívaly se ke kamenům.

„Nevím sice, co to bylo, ale můžu ti říct, odkud to přišlo.“

Teď si všimla i Stařenka Oggová, že kapradí kolem kamenů je polehlé, udupané a úplně zhnědlé.

„Tak tomu se musím podívat na zoubek,“ prohlásila popuzeně Bábi. „Na můj vkus to došlo příliš daleko!“

„Jestli ti můžu poradit, kam bys neměla chodit ty, tak -“

„Vím sama nejlíp, kam až můžu zajít, děkuju ti pěkně.“

Tanečníky tvořilo osm kamenů. Tři z nich měly jména. Bábi se pomalu vydala kolem kruhu, až došla k balvanu, jemuž se říkalo Pištec.

Zvedla ruku a vytáhla jednu z těch mnoha jehlic, které procházely jejím účesem a přidržovaly klobouk na hlavě, a podržela ji nějakých deset centimetrů od povrchu kamene. Pak ji pustila a pozorovala, co se bude dít.

Po chvíli se vrátila ke Stařence.

„Pořád ještě zbývá nějaká síla,“ oznámila jí. „Už ne moc, ale kruh ještě drží.“

„Jenže kdo by byl tak pitomý, aby sem chodil a tančil kolem kamenů?“ vrtěla hlavou Stařenka Oggová a pak, když se jí do hlavy vplížila zrádná myšlenka, rychle dodala: „Magráta byla přece celou tu dobu s námi.“

„To právě musíme zjistit,“ odpověděla jí Bábi a na tváři se jí objevil pochmurný úsměv. „Pojď, pomoz mi s tím chudákem.“

Stařenka Oggová se sehnula. „Jejdamane, ten má ale váhu! Teď by se nám tady hodila Magráta.“

„Myslím, že ne. Je přelétavá a nemá dost zodpovědnosti,“ zavrtěla hlavou Bábi. „Snadno se jí zatočí hlava.“

„Ale je to hodné a příjemné děvče.“

„A taky strašně sentimentální. Myslí si, že se může v životě chovat, jako by pohádky fungovaly a lidové písně byly ryzí pravda. Ne, že bych jí nepřála co nejvíc štěstí.“

„Doufám, že si jako královna povede dobře,“ přikývla Stařenka.

„Všechno, co umí, se naučila od nás,“ zabručela Bábi Zlopočasná.

„Jasněže,“ souhlasila s ní Stařenka, když mizely v kapradí. „Ty, poslyš… podívej… možná že…?“

„Tak se vymáčkni!“

„Nemyslíš, že by stálo za to naučit ji všechno, co umíme my?

„To by trvalo moc dlouho.“

„No jo, to máš asi pravdu.“