Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.
Nedávno dostala se mi do rukou kniha vytištěná v Paříži v uplynulém r. 1834 s názvem: Voyage en Orient entrepris par ordre du Gouvernement francais. Autor po svém způsobu popisuje tažení r. 1829 končí své úvahy těmito slovy :
"Básník, vynikající svou fantasií, nalezl v tolika velikých činech, jichžto byl svědkem, látku nikoliv k básni, nýbrž k satiře."
Z básníků, kteří byli na tureckém tažení, věděl jsem jenom o A. S. Chomjakovi a A. N. Muravjevu. Oba byli v armádě hraběte Dibiče. Prvý napsal v ten čas několik překrásných lyrických básní; druhý přemítal o svém "Putování po svatých místech", které vyvolalo tak mohutný dojem. Ale nečetl jsem žádné satiry o tažení Arzrumském.
Nebyl bych se mohl nikterak domnívati, že tu jde o mne, kdybych byl v téže knize nenašel svého jména mezi jmény generálů zvláštního Kavkazského sboru. "Mezi veliteli jejími (armády knížete Paskeviče) bylo viděti generála Muravjeva [1]... gruzínského knížete Cicevare, arménského knížete Bebutova, knížete Potemkina, generála Rajevského a konečně pana Puškina, který opustil hlavní město, aby opěvoval vítězství svých krajanů."
Přiznávám se: tyto řádky francouzského cestovatele byly mně - nehledě k lichotivým epithetům, strašně protivnější, než spílání ruských žurnálů. Hledati nadšení zdálo se mi vždycky směšným a nepěkným rozmarem: nadšení se nenalézá, ono samo musí najíti básníka. Přijeti do války s tím úmyslem, aby člověk opěvoval budoucí činy, bylo by pro mne s jedné strany náramně samolibé a s druhé - náramně nepříslušné. Nemíchám se do úsudků strategických. Není to má věc. Možná, že smělý přechod přes Sagan-Lu, postup, kterým hrabě Paskevič odřízl seraskira od Osmana paši, poražení dvou nepřátelských sborů během 24 hodin, rychlý pochod na Arzrum, vše to korunováno plným úspěchem, možná, že to obzvláště zaslouží posměch v očích vojenských odborníků (jakým je na příklad pan obchodní konsul Fontanier, autor knihy Voyage en Orient) - ale já bych se styděl psáti satiry na proslaveného vojevůdce, který mě vlídně přijal do stínu svého stanu a našel uprostřed svých velikých starostí čas věnovati mně lichotivou pozornost. Člověk nepotřebující ochrany mocných, váží si jejich srdečnosti a pohostinnosti, neboť něco jiného nemůže od nich ani vyžadovat. Obvinění z nevděku nemůže zůstati bez námitky jako ničemná kritika nebo literární spílání. Z té příčiny rozhodl jsem se vytisknouti tuto předmluvu a vydati své cestovní zápisky jako vše, co jsem napsal o tažení r. 1829.
[1] Rozdílný od výše jmenovaného básníka.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky