Karel Václav Rais

KALIBŮV ZLOČIN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Potom pospíšil za švagrem, jenž si již vykračoval lesní cestou, jako by se o druha nestaral.

"Co nám tam asi řeknou - jestli se mi nevysmějou," dohoniv Smrže, začal Kaliba.

"Nemají rozum?" utrhl se Smrž. "Vždyť je znám, Boučková u nás přes tu chvíli pobyla, povídám, že je matčina vlastní sestřenice. Její zeť Konopáč je vidovický sedlák, který se, věru, o žádného nestará a má kus rozumu, aby dal pokoj. Manča, jeho žena, je trochu kabous, pravda, ale to bude mít po tatíkovi. Zato Kadla," a Smrž zamlaskl, "no uvidíš!" Kaliba se tlumeně zasmál a bílé zuby mu zasvítily.

Po cestě byly nasypány závěje jehličí a kupky listí, jež pod nohama praskalo a šustilo. Rozhledy mezi stromy byly daleké a končily světlým pozadím oblohy. Čím dále kráčeli k východu z lesa, tím huňatějšími, delšími, hustšími lišejníky byly lesní kmeny porostlé. Konec cesty, obklenutý korunami stromů, víc a více se rozpínal a jeho pozadím byla nejprve pouze světlá obloha, pak i tmavá nebo zazelenalá pole, konečně hora, jejíž rozsáhlé boky byly dole pokryty poli, domky í lesy, výše pastvisky a kamenci; to byla Zvičina, jejíž svatojanský kostelík na temeni podzimním čistým vzduchem jasně patřil do dáli. V dálce na sever se chmuřila obří hradba modravých Krkonoš, na jejichž mračných, rozrytých bocích se tu tam šedaly i stěny rozprchlých staveníček.

"A co panímáma?" z myšlenek se zase optal Kaliba.

"Jak povídám, starší ženská, někdy trochu hovorná, po horácku křiklavá, ale jináč matka starostlivá. Zkusila na světě až po krk a takový člověk jiných netrápí," odpovídal Smrž a kníry si kroutil do výše, jako by z nich chtěl soukati provazy. Sundal klobouk a červeným šátkem si utíral stružky, jež mu po skráních i po krku stékaly.

"Zkusila s mužem, viďte?" srdečně se tázal Vojta.

"Inu, s ním zkusili všichni a ještě teď nedá pokoje; když nemůže jináč, aspoň ostouzí."

"Kde je?"

"I tam někde v chalupě nebo v baráku má sedničku." Vojta zase mlčel a rozvažoval.

"Švaře, vysmějou-li se, je to vaše vina, vy mne znáte, a přece jste mne k tomu tolik měl!" Smrž se zasmál: "I blázne bláznovský! Jak povídám, všecko vezmu na sebe a rád. Kdybych byl vždycky tak bez starosti!"

"Taková holka dvaadvacetiletá a já starý otesek!"

"Ale dobrák člověk, který umí hospodařit a má dobrou chalupu!" prst maje vztyčený, kázal Smrž. "Víte sám, že čistá není!"

"Inu není, ale bude. Kadla také nějaký groš přinese, třebaže by ti snad některá ta Nánina vdova nebo neouhlednější a starší ženská přinesla víc."

"Ale měli přec pořádnou chalupu," tázavě pravil Vojta.

"Pořádnou, skoro půlstatek, ale to máš Boučka! Kdyby byla stará nezakročila, dnes by ani on sám neměl do huby; tak ochránila aspoň pořádný vejměnek a Kadle taky několik stovek. Starší Manča, jako Konopačka, arci dostala víc, ale jináč nebylo už pomoci."

"Mám z toho strach - kdepak já se ženskými," po chvíli zase bázlivě spustil Vojta. Smrž se řehtavě zasmál.

"Děláš jako školák! Mluv s ní jako s přátelskou, vždyť tě prej dobře (...)

(......)