Karel Václav Rais

KALIBŮV ZLOČIN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tu neděli po císařském posvícení odpoledne seděl starý Kaliba doma za stolem a četl. Byl těch věcí milovník.

Skráň měl opřenu o pravou dlaň, brejle se širokými kostěnými okraji na špičce nosu, a jak na knize říkal, úzké rty se mu jemně pohybovaly.

Venku bylo slunečno, ale plno bláta a kalužin.

Jasné paprsky vnikajíce okny do světnice tvořily na lavici a na podlaze světlá místa, jichž do délky stále přibývalo.

Do světnice vešla Nána Nedomlelka a přinášela plnou dojačku.

"Tak přec letěl?" pravila, sotva vešla do dveří.

Otec pozdvihl hlavu, brejle posunul blíž k očím, a podívav se na dceru, přikývl.

"Ale dalo se to do toho člověka tak najednou!"

Starý se zahleděl k zemi a neodpovídal.

"Pořád takový rozumný a najednou se spraští a žene se jako beran," bublala, cedíc mléko do hrnka.

"I skoro mi to taky nejde do kotrby," zvolna odvětil otec.

"Tolik jsem mu domlouvala a nic a nic platno, letí přec. Ti ho dostali! A ten Smrž, ó já ho znám, je to podšitý horák, zchytralý, hrabavý, ten ho omámil. Cožpak tam ti - ti ho chytli jako žhaví, ta stará i mladá, takového dobráka dobrého, a přijdou a sednou pěkně do tepla. Já nevím, já nevím, tatínku, že na to dopustíte."

"A řekni mi, holka, co mám dělat? Copak vám to nenadělalo dost starostí, aby se Vojta přec oženil? Už jsem se sám bál, že to s ním nepůjde, a zatím se to povedlo docela lehounce," klidně, ale s lítostivým přídechem hovořil otec.

"Povedlo, Kriste Ježíši, ale jak povedlo! Holka s osmi stojkami přijde do takové chalupy!

Takoví cikáni, máma i dcera, s vlastním tátou se nemohly srovnat, musil od nich z domu, a vy se, tatínku, nebojíte?"

"I ságo, ságo, holka, tak zle snad nebude; tatík je tuze mučil, motá se, kudy chodí."

"I nevěřte, nevěřte - copak už nevíte, že ta stará je dcera bejvalého koňaře? Inu, peněz takový člověk nashání, ale jak se potom žije! Takovým lidem je všecko jedno, jsou zvyklí všemu. Já si jen myslím, kdyby to nebožka maminka viděla, jak by lamentovala. Ta by na to nedopustila! Takovou mladici nadělanou si chce přivést do domu - náš Vojta, ten náš Vojta, který na nás sotva promluvil, každé slovo vždycky vážil a o kterém byla jedna řeč, že se ženských bojí!"

A Nána se hořce rozesmála.

Starý šoupaje brejlemi po nose, přikyvoval, ale mlčel.

"I to věřím! Ten horák horácká si je tady pěkně usadí a potom bude komandýrovat. Já vím, že mu nasypou kapsy, jestli se to povede. Co jen ten hoch myslí? Já bych mu byla poradila, tamhle Líkařka je sice vdova, ale jaká vdova a má sama taky chalupu - hned by si ho vzala, ale hned! Ale toto, co řekne ten horák, to platí!"

"Nedal se držet," mírně zahovořil otec, kazatelsky rozloživ paže, "a taky si myslím, že přec už sám má kousek rozumu. Jakpak ho mám mocí zrázet, když vidím, že chodí jako ve snách a kale nemluví. No, ještě s ním musíme porozprávět!" a dopověděv, postrčil brejle na špičku nosu, opřel hlavu a dal se zas do čtení.

Nána ohrnula ret, pohodila hlavou a zvolna vyšla.

Starý potom (...)

(......)