Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sv. Tří králů

Jsem já šelma! Neboť čím méně mám, tím více mám. A vím to velice dobře. Našel jsem, jak lze být bohat bez ničeho, bohat tím, co mají druzí. Mám moc a nemám starosti. Co se to vypravuje o těch stařičkých otcích, kteří když se ze všeho vydali, když dali svým nevděčným dětem všechno, poslední košili a kabát, jsou potom opuštěni, v bídě zanecháni, a vidí, jak je každý pohled jejich dětí vhání už do hrobu? Zatrolení nešikové? Já jsem, na mou věru, nikdy nebyl tak milován a hýčkán jako ve své chudobě. Nejsem totiž tak hloupý, abych se obral o všecko a nic si nenechal. Copak dáváme jenom peníze? Já, když jsem již všecko rozdal, to nejlepší si nechávám; svou veselost si nechávám, všecko to, co jsem nastřádal za padesát let svého putování křížem krážem životem, všechny ty bujnosti a čtveračivosti, bláznivé rozumy i rozumná bláznovství. A ty mé zásoby mají ještě daleko do vyčerpání. Otvírám je všem; jen ať si všichni naberou! To tedy není nic? Přijímám-li něco od svých dětí, něco jim také dávám; jsme tedy vyrovnáni. A stane-li se, že jeden dává trochu méně než druhý, láska to vyváží; a nikdo si nenaříká, že je ošizen.

Kdo chce vidět krále bez království, Jana Bezzemka, šťastného šelmu, kdo chce vidět galského, veselého, šibalského Breugnona, ten ať se podívá dnes večer na mne, jak uveleben na trůně předsedám hlučnému hodokvasu! Dnes je Tří králů! Odpoledne prošli ulicí i se svým průvodem, celé bílé stádce, tři králové, šest pastýřů a šest zpívajících pastýřek; a psi v celé čtvrti zběsile štěkali. Teď večer sedíme u stolu, všechny mé děti a děti mých dětí. Je nás třicet i se mnou. A všech třicet najednou volá:

 

Král pije!

 

Král, to jsem já. Na hlavě mám vysokou cukrovou korunu. A mou královnou je Martina: vzal jsem si za ženu vlastní dceru, jak se to stávalo v Písmě svatém. Pokaždé, když pozdvihnu sklenici k ústům, celý stůl jásá, já se směji a víno teče v krku vedle; ale ať si teče kam chce, zhltnu všecko, ani kapku neztratím. Královna pije také a z obnaženého prsu, ze svého růžového džbánu, dává pít svému růžovému kojenci, mému nejmladšímu vnuku, a vnouček řve, pije, slintá a vystrkuje na nás prcinku. A pes pod stolem frká a srká z mísy. A kočka, zlostně prskajíc a hrozivě se ježíc, utíká kamsi s kostí.

A já si myslím (nahlas ovšem; nerad myslím potichu):

„Život je dobrý, přátelé milí! Jedinou jeho chybou je, že je tak krátký: člověk si nepřijde na své. Vy mi řeknete: »Buď jen spokojen, tvůj díl je poctivý a (...)

(......)