Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
CV
Říkáš: "Tenhle člověk je na mé straně, mohu jej tedy použít. Ten druhý je však proti mně. a tak ho tedy pro pohodlí zařadím do druhého tábora a nebudu na něho působit jinak než bojem."
Tím ale svého protivníka leda posílíš a utužíš. Já tvrdím, že "přítel" a "nepřítel" jsou jenom slova, která si sám vymýšlíš. Je jistě pravda, že cosi vymezují, určují například, co se stane, pokud se setkáte na bitevním poli. Ale člověk není řízen jedním jediným slovem a já znám nepřátele, kteří jsou mi bližší nebo užitečnější než přátelé, nebo kteří si mne více váží. A má schopnost působit na člověka nezávisí na slově, určujícím jeho postavení. Dokonce bych řekl, že na nepřítele mohu působit lépe než na přítele, protože když někdo kráčí stejným směrem jako já, dává mi tím méně příležitostí k setkání a ke směně než ten, kdo kráčí proti mně a neunikne mu jediné mé gesto ani slovo, neboť na nich závisí.
Je ovšem samozřejmé, že můj vliv na jednoho a na druhého nebude stejného druhu, protože mám svou minulost, kterou jsem přijal jako dědictví a nemohu v ní nic měnit. A obývám-li končinu, která je zdobena řekou a horou, a musím tady válčit, bylo by nesmyslné si na polohu hory
či na směr reky naříkat. A také od žádného dobyvatele, který má zdravý rozum, podobný nářek neuslyšíš. Využiji naopak řeky jako řeky a hory jako hory. Bude mi snad méně užitečná, než kdyby ležela jinde, stejně jako je pro tebe silný protivník méně výhodný než spojenec. Ale právě tak bys mohl litovat, že ses nenarodil v jiné době nebo že nejsi hlavou jiné říše, což je jen hniloba snu. Ale i když už je tomu tak a s ničím jiným počítat nemohu, pořád zůstává pravdou, že mohu působit stejné na protivníka jako na přítele. V jednom směru je to působení prostě o něco výhodnější, ve druhém nevýhodnější. Máš-li nějak ovlivnit rameno váhy, čili projevit se určitým činem nebo silou, je postup rovnocenný, ať z pravé misky něco odebereš nebo na levou přidáš.
Ty však vycházíš z hlediska morálního, z hlediska, které nemá v té věci co dělat, a toho, kdo tě rozhněval, urazil či zradil, odsoudíš a zavrhneš, a tím ho nutíš k tomu, aby té zítra rozhněval, urazil a zradil ještě hůř. Kdežto já užiji toho, kdo mne zradil, zase jako zrádce, neboť je figurkou na šachovnici a má své určení, a na něm pak mohu založit a zosnovat své vítězství, Což není zbraní už sama skutečnost, že svého protivníka znám? Svého vítězství pak užiji k tomu, abych ho dal pověsit.
