Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CVII

Odsuzuji tvou marnivost, ale ne hrdost, neboť tančíš-li lépe než jiná, proč by ses měla před tím, kdo tančí špatně, pokořovat a samu sebe snižovat? Je jeden druh hrdosti, a sice láska k dobře tančenému tanci. Láska k tanci však není láskou k tobě, která tančíš. Tvůj smysl je v díle, dílo však nemá proč se tebou honosit. A ty se nikdy nedovršíš, leda ve smrti. Pouze marnivá žena má zalíbení v sobe, zastaví se, aby se v sobě zhlížela, a ztrácí se v obdivu k sobě samé. Nemá co od tebe přijmout, leda potlesk. My však, věční kočovníci na cestě k Bohu, hledíme na takové choutky s pohrdáním, neboť nás nemůže uspokojit nic, co pochází z nás.

Marnivá žena ustrnula sama v sobě, v domnění, že člověk nabývá tváře ještě před tím, než zemře. A už není schopna nic přijmout ani dát, přesně tak jako mrtví. Pokora srdce nežádá, aby ses pokořovat, nýbrž aby ses otevřel. Právě ona je klíčem ke směně. Teprve potom můžeš dávat a přijímat A tato dvě slova pro jednu jedinou cestu neumím od sebe odlišit. Pokora není podřízenost vůči lidem, ale vůči Bohu. Tak jako není kámen podřízen kamenům, ale chrámu. Když sloužíš, sloužíš tvorbě. Matka je pokorná tváří v tvář dítěti a zahradník tváří v tvář růži. Já, král, se pokorně a bez rozpaků nechám poučit od oráče. Neboť toho ví o orání mnohem víc než král. A za to poučení mu budu vděčen, a když mu poděkuji, nijak mi nebude připadat, že bych tím klesl. Je totiž přirozené, když znalost orání směřuje od oráče ke králi. Nebudu však žádat, aby mne obdivoval, neboť marnivostí pohrdám. Pohled srdce pak směřuje od krále k oráči.

Potkal jsi během života ženu, jež v sobě viděla modlu. Co jí mohla dát láska? Všechno se pro ni měnilo v poctu, dokonce i tvá radost, když ses s ní sešel. Víc by však byla vychutnala tvé zoufalství, neboť čím víc tě pocta stojí, tím větší má cenu.

Taková žena jen hltá a nic ji nenasytí. Zmocní se tě, aby tě na svou počest strávila ohněm. Je jako kremační pec. Ze samé lačnosti hromadí marné kořisti a čeká, že jí to bohatství přinese radost. Ale nashromáždí jen popel. Ne jako kořisti, nýbrž jako cesty od jednoho k druhému, tak bylo jedině správné užít tvých darů,

Ona v nich však vidí zástavy, a proto se bude chránit, aby ti oplatila stejným. Aby ti poskytla naplnění, k tomu jí chybí vroucnost, a bude ti tedy z falešné zdrženlivosti tvrdit, že obcování si nežádá vnějších projevů. To ale není vyšší stupeň lásky, nýbrž jen neschopnost milovat. Bude-li sochař pohrdat hlínou, uhněte leda vítr. Budeš-li pod záminkou, že ti jde o podstatné, pohrdat vnějšími projevy lásky, bude tvá láska jen prázdným slovem. Chci, abys toužil, abys znal, co je to dar, a vydával svědectví. Mohl bys milovat panství, kdybys pokládal mlýn, stádo a dům za nadbytečné jednotlivosti a postupně je vyloučil? Jak stvořit lásku, která je tváří čtenou v osnově, když není osnovy, kam bys ji mohl vepsat? Není totiž katedrály bez obřadu kamenů. A není lásky bez obřadu, který k lásce směřuje. Podstaty stromu mohu (...)

(......)