Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
CXII
"Brojíš proti věcem," řekneš nu "ale jsou přece věci, kterými mohu získat. A proti poctám, a přitom jsou i pocty, jimiž roštu. V čempak je tedy ono tajemství, když jsou i pocty, které mne činí menším?"
V tom, že žádné věci, žádné pocty ani záruky neexistují. Mají určitou cenu jen ve světle tvé kultury. Jsou v první řadě součástí struktury. A tuto strukturu obohacují. A když jí náhodou sloužíš i ty, jsi ve svém bytí obohacen. Jako je tomu v mužstvu, je-li to opravdu mužstvo. Jeden z nich obdrží cenu a každý z mužstva se cítí v srdci obohacen. A ten, kdo cenu získal, je pyšný za celé mužstvo, a když si nese cenu pod paží, všecek se červená. Tam však, kde neexistuje mužstvo, nýbrž jen souhrn členů, bude mít cena význam jen pro toho, kdo ji dostal. A ten bude pohrdat ostatními, že ji nedostali. A ostatní mu budou závidět a nenávidět ho. Protože každý z nich byl ošizen. Táž cena tedy může jednou povznášet a jindy probouzet nízkost. Neboť prospěšné je pro tebe jen to, co vytváří cesty, na nichž se můžeš směňovat
Stejně je tomu, když z mladých poručíků, kteří sní o tom, jak zemřou pro říši, udělám kapitány. Celí se náhle rozzáří, ale vidíš v tom snad něco pro ně snižujícího? Přidal jsem jim jen síly, obětavosti. A zároveň s nimi jsem povznesl i cosi většího, než jsou oni sami. Stejně tak s velitelem, který zas bude lépe sloužit lodi. V den, kdy ho jmenuji, zahoří nadšením a nadchne i své kapitány. Stejně tak žena, je-li šťastná svou krásou kvůli muži, kterého obestírá světlem. Pohleď, jak diamantem ještě zkrásní. A zkrásní tím láska.
Někdo miluje svůj dům. je to dům skrovný, ale on se pro něj dřel a ponocoval. Chybí však ještě tlustý vlněný koberec nebo stříbrná konvice, z níž by před milováním popíjel s milovanou ženou čaj. Po vší té dřině, bdění a trápení jde tedy jednoho večera ke kupci a vybere ten nejkrásnější koberec, tu nejkrásnější konvici, jako by vybíral kultovní předmět. A vrací se domů zrůžovělý pýchou, neboť toho večera bude obývat skutečný dům. A na oslavu konvice sezve všechny přátele, aby popili s ním. A při hostině je tenhle nesmělý člověk náhle výřečný a je to po všech stránkách dojemné. Neboť sám cosi získal a zároveň teď obětuje víc i svému domu, protože dům zkrásněl. Ale neexistuje-li říše, jíž bys sloužil, a je-li pocta, předmět nebo čest jen pro tebe, pak je to totéž, jako by padly do pusté studny. Jen hltáš a jsi stále lačnější a stále méně napojen a nasycen. A nechápeš, proč cítíš s příchodem večera nad věcmi, po nichž jsi tolik toužil, jen hořkost. Marnost věci říkáš si, marnost! ...
A u každého, kdo takhle volá, to znamená, že chtěl sloužit jen sobě. A sebe samozřejmě nenašel.
