CXX
Rozvažoval jsem, co znamená přijmout smrt. Neboť logikové, dějepisci a kritikové uctívali stavební hmotu k bazilikám kvůli hmotě samotné (a tys jim uvěřil, ačkoli jedno jediné šťastně vykroužené ucho od stříbrné konvice má větší cenu než konvice celá ze zlata a tvého ducha i srdce potěší lépe). A ty teď nevíš, kam zaměřit své touhy, a hledáš štěstí v majetku a trmácíš se, abys nahromadil kamení, které by jinde mohlo vytvořit baziliky, a vidíš v tom kamení podmínku svého štěstí. Zatímco někdo jiný by dokázal zahřát své srdce a ducha jediným kamenem, neboť by z něho vytesal tvář svého boha. Jsi jako člověk, jenž neznaje hru v šachy hledá radost v hromadění figurek ze zlata a slonoviny a nachází jen nudu, zatímco druhý, jenž skrze božskou moc pravidel pochopil jemnosti hry, se dokáže rozzářit nad prostými úlomky dřeva. Tvá touha všechno počítat tě poutá k stavební hmotě namísto k tváři, která je z ní složena a kterou především je třeba poznat. Z toho pak nutně plyne, že lpíš na životě především jako na nakupení dnů, ačkoli je-li tu chrám čistých linií, bylo by přece šílenstvím litovat, že se v něm nenakupilo víc kamenů.
Nesnaž se mne tedy ohromit vypočítáváním, kolik má tvůj dům kamenů, tvé panství pastvin, tvá stáda kusů dobytka, tvá žena šperků, ani kolik máš milostných vzpomínek. To není důležité. Chci vědět, je-li tvůj dům dobře postaven, nakolik je víra na tvém panství horoucí, a zdali navečer po vykonané práci probíhá večeře radostně. A jakou lásku jsi vytvořil a za co jsi směnil svůj život, aby to bylo trvalejší než ty sám. Chci vidět, jak ses uskutečnil. Chci tě poznat z tvé tvorby, a ne z nevyužité stavební hmoty, kterou se nadarmo chlubíš.
Ale ty přicházíš s otázkou pudu. Neboť pud tě nutí prchat před smrtí a u každého živočicha jsi vždy viděl, že chce žít. "Výzva k přežití," říkáš, "je nade všechny jiné výzvy. Dar života je neocenitelný a já jsem povinen zachovat v sobě jeho světlo." A budeš pro svou záchranu skutečně bojovat jako hrdina. Při obležení, dobývání nebo plenění se projevíš jako odvážný muž. Budeš se zpíjet opojnou silou, která dokáže hodit na váhu všechno, jen aby poznala, co sama váží. Ale nezemřeš v tichu a v tajemství dobrovolného daru.
A mohu ti také ukázat na otce, který se vrhne do hlubin, protože se tam topí jeho syn a chvílemi jako zjevení luny v trhlinách mraků se ještě objevuje jeho tvář. postupně bledší a bledší. Mohu říci: "Tomu otci tedy pud života nevládne ..."
"Ano" odpovíš, "ale pud života sahá dál. Platí pro otce i pro syna. Platí pro posádku, která vysílá své členy. Otec je se synem spjatý ..."
A tato odpověď už bude víc na místě a také úplnější i pádnější. Poučím tě však ještě o dalším:
"Ano, životní pud vskutku existuje. Ale je to jen jedna stránka jiného, silnějšího pudu. Tím podstatným pudem je pud trvání. Člověk, který byl zformován především tělesně, bude své trvání hledat v trvání těla. Ten, kdo byl zformován v lásce k dítěti, bude své trvání hledat v záchraně dítěte. A člověk, který byl zformován v lásce k Bohu, hledá své trvání ve stoupání k Bohu. Nikdy nehledáš to. o čem nevíš, ale hledíš zachránit podmínky své velikosti v rovině, kde je cítíš. Podmínky lásky v rovině, kde cítíš lásku. A já mohu směnit tvůj život za něco vyššího, aniž ti bude cokoli odňato."
i PDF 
.