Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXIV

(...) Skrze útrapy války jsem vedl své muže k vítězství. A k světlu skrze noc a k tichu chrámu skrze svážení kamenů a k tomu, aby se mohli rozhlédnout z horských výšin, skrze plahočení přes jámy a hromady balvanů. Nezáleží na tom, že se snad během cesty trápíš a jsi zoufalý. Nevěřím v lyrismus housenky, která si myslí, že miluje křídla. Stačí, když v pochodu proměny pohltí sebe samu. A když ty překonáš svou poušť. Nemůžeš volně nakládat s poklady radosti, které máš zapečetěné v nitru, a které není dovoleno odemknout dřív. než přijde jejich chvíle. Když je tvůj důvtip při hře v šachy korunován vítězstvím, máš samozřejmě radost, není však v mé moci poskytnout ti tu radost mimo obřad hry. Nechci proto, abys v rovině prken a hřebíků pěl píseň lodi, nýbrž abys zpíval písně kovářů a truhlářů. Vítězství nad hladkým prknem a ukutým hřebem bude jen skrovné, ale pokud jsi směřoval především k nim, bude tvé srdce uspokojeno. Je krásný ten kus dřeva, jestliže bojuješ za hladké prkno. Je krásné to hladké prkno, jestliže bojuješ za loď. Jednou jsem poznal člověka, který se sice podvolil obřadu šachové hry, nenápadně však při tom zíval a uštědřoval protitahy s povýšenou shovívavostí, jako když se člověk zkornatělého srdce uvolí pohrát si s dětmi. "Podívej se, jaké mám válečné loďstvo," řekne mu sedmiletý kapitán, když srovnal do řady tři oblázky. "Opravdu krásná flotila," odpoví člověk zkornatělého srdce a tupě hledí na oblázky.

Ten, kdo z marné pýchy pohrdne obřadem šachové hry, neboť mu nepřipadá podstatný, ten nikdy nepozná vítězství. Kdo z marné pýchy pohrdne svým bohem prken a hřebíků, ten nikdy nezbuduje loď.

Pisálek, neschopný cokoli vytvořit, má ve své zjemnělosti raději píseň lodi než písně kovářů a truhlářů, a když je konečně loď vystrojena, spuštěna na vodu a nabere do plachet vítr, místo aby mluvil o jejím neustálém boji s mořem, začne hned oslavovat ostrov hudby, který je sice smyslem jak prken a hřebíků, tak onoho boje s mořem, ale jen pod podmínkou, žes v ničem nepohrdl oněmi postupnými proměnami, z nichž se posléze zrodí. Kdežto pisálek se hned nad prvním hřebíkem propadne v prohnilé snění a začne zpívat o pestrých ptácích a západech slunce nad korálovým ostrovem. Což se mi bude jednak protivit, neboť nad podobnou břečku je mi milejší chřupavý chléb, a jednak mi to bude i podezřelé, neboť existují i ostrovy dešťů, kde jsou ptáci jen šedí, a mám-li si takový ostrov, až ho dosáhnu, zamilovat, slyšel bych raději píseň, jež by v mém srdci rozezněla nebe, zešedlé bezbarvými ptáky. Jestliže se však nesnažím vystavět katedrálu bez kamene, jestliže chápu dosahovanou podstatu jen jako vyvrcholení rozličnosti, jestliže pro mne existuje květ jen ve své jedinečnosti, s tím a tím počtem okvětních plátků, a ne jiným, v těch a těch barvách, a ne jiných, jestliže jsem nejprve koval hřebíky a řezal prkna a jeden po druhém do sebe pojal nárazy strašného ramene moře, mohu pak skutečně zazpívat píseň o ostrově, který je vydobyt z moře (...)

(......)