Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXV

Kdybych ti daroval bohatství už hotové, jako je tomu v případě nečekaného dědictví, v čem bych tě učinil větším? Kdybych ti daroval černou perlu z mořského dna, ale nepodřídil tě obřadu potápění, v čem bych tě učinil větším? Rosteš jen tím, co proměňuješ, neboť jsi setba. Žádného daru pro tebe není. A proto tě chci upokojit, aby sis nezoufal nad ztracenými příležitostmi. Žádné ztracené příležitosti nejsou. Někdo vyřezává ze slonoviny a promění ji v tvář bohyně či královny, v tvář, jež promlouvá k srdci. Jiný ciseluje ryzí zlato, a možná že výsledek, kterého dosáhne, nebude už pro lidi tak jímavý. Zlato ani prostá slonovina nebyly tomu ani onomu dány. Jeden i druhý byli jen cestou a přechodem. Všechno je pro tebe pouze stavební hmotou, z níž má být vystavěna bazilika. Kameny vždycky najdeš. I cedr vždycky najde zemi. Země však nemusí vždy nalézt cedry a může zůstat kamenitým úhorem. Na co si naříkáš? Žádná příležitost není ztracená, neboť tvým úkolem je, abys byl setbou. Nemáš-li zlato, vyřezávej ze slonoviny, nemáš-li slonovinu, vyřezávej ze dřeva. Nemáš-li dřevo, vezmi kámen. Onen břichatý ministr s těžkými víčky, jehož jsem vyňal ze společenství svého lidu, nenašel na svém panství, ve všech svých hromadách zlata a sklepech plných diamantů jedinou příležitost, jíž by užil. Ten však, kdo zakopne o kámen, zakopl o nádhernou příležitost.

Naříká-li si někdo, že ho svět minul, byl to on sám, kdo se minul se světem. Naříká-li si někdo, že mu láska neposkytla naplnění, mýlí se v tom, co je to láska: lásku nemůžeš dostat jako nějaký dárek.

Vždy najdeš příležitost, abys miloval. Staň se vojákem královny. Královna tě znát nemusí, a ty budeš přesto naplněn. Viděl jsem, jak byl můj geometr zamilován do hvězd. Dokázal proměnit paprsek světla v duchovní zákon. Byl prostředkem, cestou a přechodem. Byl včelou na kvetoucí hvězdě, kterou proměňoval v med. A též jsem viděl, jak šťastnou smrtí umíral jen proto, že se směnil za několik znaků a vzorců. Stejně jako můj zahradník, když se mu na zahradě rozpukne pod rukama růže. Hvězdy nemusí vždy najít svého geometra. Zahrada nemusí vždy najít zahradníka. Avšak ty vždycky najdeš hvězdy, zahrady i kulaté oblázky u rtů moří. Neříkej mi, žes chudý. Proto jsem také pochopil, jak je tomu s mými hlídkami v hodině odpočinku nad polévkou. Sedí tu lidé, kteří jedí. Žertují. Navzájem se pošťuchují. A všichni nenávidí obchůzku a hodinu bdění. Radují se, že úkol skončil. Ten úmorný úkol je jejich nepřítelem. Zajisté. Nepřítelem, avšak zároveň i podmínkou. Jako válka a láska. Jak jsem už říkal, milenec získává svou záři od válečníka. A válečník svou hodnotu zas od milence, který nastoupil do války. A když pak umírá uprostřed pouštního písku, neumírá v něm pouze ponurý stroj. Řekne ti: "Postarej se o mou milou, nebo o můj dům či o děti ..." Potom jeho oběť opěvuješ.

Dobře jsem si všiml, že berberští uprchlíci ani neuměli mezi sebou žertovat, ani se navzájem nepošťuchovali. Nedomnívej se však, že tu jde (...)

(......)