CXXVI
Říkáš, že je ta kamenná ruka ošklivá, protože je mohutná a hrubá. Nemohu s tebou souhlasit. Než poznám ruku, chci nejdřív poznat sochu. Je to socha plačící dívky? Máš tedy pravdu. Je to socha šlachovitého kováře? Potom je ruka krásná. Stejně tak, neznám-li určitého člověka. Chceš mi dokazovat jeho hanebnost. "Lhal, zapřel, kradl či zradil ..."
Ale podle činů má rozhodovat biřic, neboť v jeho příručce jsou činy rozděleny na černé a bílé. A nechceš na něm, aby soudil, nýbrž aby udržoval pořádek. Stejně jako tě hodnotí šikovatel podle toho, jak se umíš otočit. I já se samozřejmě opírám o biřice, neboť kult obřadu je nadřazen kultu spravedlnosti: ustavuje člověka, kterého pak spravedlnost uchovává. Kdybych však kvůli spravedlnosti obřad zničil, zničím i člověka a spravedlnost nebude pak mít, pro koho by tu byla. Jsem spravedlivý v první řadě k oněm bohům, z nichž pocházíš. Tobě však nejde o to, abych nějakého neznámého člověka odsoudil k trestu nebo omilostnil --- úkol zalistovat v příručce přenechám biřici ---, nýbrž abych pohrdal anebo ctil, a to je něco jiného. Někdy si totiž vážím toho, koho odsoudím, a odsoudím toho, koho si vážím. Mnohokrát jsem přece vedl své vojáky proti milovanému nepříteli!
Stejně jako znám šťastné lidi, ale slovo štěstí mi nic neříká, neříká mi nic ani krádež, vražda, zapření či zrada, nejsou-li určitým činem takového a takového člověka. A stejně jako neřekne nic socha člověku, který ji nezná, tak ani chabý vítr slov nemůže nic říci o podstatě člověka.
Nějaký člověk v tobě tedy probouzí nepřátelství, pohoršení či nechuť (a možná ze stejně nejasných důvodů, z jakých někdy prcháš před určitou hudbou). A jako příkladem přede mnou máváš určitým činem, do něhož jsi vložil své zavržení, abys je přenesl do druhého. Stejně to dělá básník, když cítí například melancholii nějakého dosud slavného, ale už smrtí zasaženého osudu, a řekne "říjnové slunce". A jistěže tu nejde o slunce ani o ten jeden měsíc mezi ostatními. Nebo chci-li já do tebe přenést jistou krvavou noc, kdy jsem se v tichosti po měkkém písku přiblížil k spícímu nepříteli a rázem ho uspal na věky, stejně tak svážu jedno slovo s jiným a řeknu třeba "sněhové šavle", abych tím polapil do pasti určitý nevyslovitelný tichý pohyb, a také tu nepůjde o sníh ani o šavle. Podobně ty sis vybral určitý lidský čin, který by měl v básni hodnotu obrazu.
Tvé záští se totiž potřebuje změnit v obvinění. Potřebuje nabýt tváře. Nikdo nesnese, aby byl obydlen přízraky. Po čem dnes večer touží tvá žena? Svěřit se se svou zlostí důvěrnici. Podělit svou zlostí okolí. Tak už jsi totiž stvořen, že nemůžeš žít sám. Cítíš potřebu své panství rozšiřovat cestou básně. A žena proto mrštným jazykem vypočítává tvé hanebnosti. A přítelkyně možná pokrčí rameny, neboť ty výčitky zcela zřejmě nemají žádnou váhu a nemohou ji dojmout. To však znamená, že existují jiné. Tvá žena se prostě nedokázala sdělit. Spatně zvolila obrazy. O svém pocitu pochybovat nemůže, ten existuje. Stejně jako je tomu s lékařem, když jsi nemocný. Uvádíš ten a ten důvod, anebo jiný. Máš o tom vlastní představu. Ale doktor ti dokáže, že to je omyl. Možné to je. Bude ti tvrdit, že vůbec nejsi nemocný. Ale to už se bráníš. Svou nemoc jsi popsal špatně, ale pochybovat o ní nelze. Hlupák je on, tvůj lékař. A můžeš popisovat dál a dál, dokud to nevyjasníš. A lékař může dál a dál popírat, ale tvou nemoc tím neodstraní, neboť ta je. Žena tě špiní kvůli tvé minulosti, kvůli tvým touhám, kvůli tvé víře. Nemá cenu se tomu obviňování bránit. Daruj jí smaragdový náramek.
Nebo jí zmrskej.
Pro tyto hádky a usmiřování tě však lituji, neboť leží v rovině, jež není rovinou lásky. Láska je především tiché naslouchání. Milovat znamená nazírat Nadejde chvíle, kdy se má hlídka zasnoubí s městem. Nadejde hodina, kdy ve své milé dospěješ k tomu, co nebude pouze ten či onen její pohyb, ten či onen detail tváře, to či ono její slovo, nýbrž Ona sama. Přijde chvíle, kdy už pouhé její jméno bude jako modlitba, neboť k němu nebudeš mít co dodat. Přijde chvíle, kdy už nebudeš nic žádat Ani rty, ani úsměv, ani něžnou paži, ani dech její přítomnosti. Bude ti stačit, že Ona je. Přijde chvíle, a už se nad tím či oním krokem, slovem, nad tím či oním rozhodnutím, odmítnutím nebo mlčením nemusíš na nic ptát, abys je pochopil. Neboť Ona je. Některá žena však vyžaduje, aby ses ospravedlňoval. Otevře nad tvými činy proces. Zaměňuje lásku a vlastnictví. Proč bys jí odpovídal? Co můžeš v jejím naslouchání najít? Chtěl jsi být přijat především v tichu, a ne pro to či ono gesto, pro tu či onu vlastnost nebo slovo. Chtěl jsi být přijat v celé své bídě, takový, jaký jsi.
i PDF 
.