Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXVI

Říkáš, že je ta kamenná ruka ošklivá, protože je mohutná a hrubá. Nemohu s tebou souhlasit. Než poznám ruku, chci nejdřív poznat sochu. Je to socha plačící dívky? Máš tedy pravdu. Je to socha šlachovitého kováře? Potom je ruka krásná. Stejně tak, neznám-li určitého člověka. Chceš mi dokazovat jeho hanebnost. "Lhal, zapřel, kradl či zradil ..."

Ale podle činů má rozhodovat biřic, neboť v jeho příručce jsou činy rozděleny na černé a bílé. A nechceš na něm, aby soudil, nýbrž aby udržoval pořádek. Stejně jako tě hodnotí šikovatel podle toho, jak se umíš otočit. I já se samozřejmě opírám o biřice, neboť kult obřadu je nadřazen kultu spravedlnosti: ustavuje člověka, kterého pak spravedlnost uchovává. Kdybych však kvůli spravedlnosti obřad zničil, zničím i člověka a spravedlnost nebude pak mít, pro koho by tu byla. Jsem spravedlivý v první řadě k oněm bohům, z nichž pocházíš. Tobě však nejde o to, abych nějakého neznámého člověka odsoudil k trestu nebo omilostnil --- úkol zalistovat v příručce přenechám biřici ---, nýbrž abych pohrdal anebo ctil, a to je něco jiného. Někdy si totiž vážím toho, koho odsoudím, a odsoudím toho, koho si vážím. Mnohokrát jsem přece vedl své vojáky proti milovanému nepříteli!

Stejně jako znám šťastné lidi, ale slovo štěstí mi nic neříká, neříká mi nic ani krádež, vražda, zapření či zrada, nejsou-li určitým činem takového a takového člověka. A stejně jako neřekne nic socha člověku, který ji nezná, tak ani chabý vítr slov nemůže nic říci o podstatě člověka.

Nějaký člověk v tobě tedy probouzí nepřátelství, pohoršení či nechuť (a možná ze stejně nejasných důvodů, z jakých někdy prcháš před určitou hudbou). A jako příkladem přede mnou máváš určitým činem, do něhož jsi vložil své zavržení, abys je přenesl do druhého. Stejně to dělá básník, když cítí například melancholii nějakého dosud slavného, ale už smrtí zasaženého osudu, a řekne "říjnové slunce". A jistěže tu nejde o slunce ani o ten jeden měsíc mezi ostatními. Nebo chci-li já do tebe přenést jistou krvavou noc, kdy jsem se v tichosti po měkkém písku přiblížil k spícímu nepříteli a rázem ho uspal na věky, stejně tak svážu jedno slovo s jiným a řeknu třeba "sněhové šavle", abych tím polapil do pasti určitý nevyslovitelný tichý pohyb, a také tu nepůjde o sníh ani o šavle. Podobně ty sis vybral určitý lidský čin, (...)

(......)